Víla Vesna

4 min. čtení

Daleko za horami a lesy je stříbrné jezero. Uprostřed tohoto jezera stojí skála ze samého zlata a na té skále se k nebi vypíná růžový zámek. V něm bydlí víla Vesna. Je tak krásná, že i sluníčko denně přichází poklonit se jí. Říká se o ní, že její úsměv má kouzelnou moc. Smutného rozesměje, nemocného uzdraví – velká je její moc!

Pohádka o víle Vesně s korunou ze zlatých a stříbrných květin a v ruce drží zlatý prut.
Zámek na zlaté skále, Anička I.

Sedí ve stříbrné komnatě na růžovém trůnu a v ruce drží zlatou hůlku života. Na hlavě má překrásnou korunu ze zlatých a stříbrných květin. Kolem ní sedí dvanáct panen, z jejich bohatých vlásků rozkvétají ty nejkrásnější růže. Nad hlavami dívek poletují motýlci duhových barev a zlatem svých křídel lehounce hladí růže.

Pohádka o víle Vesně s korunou ze zlatých a stříbrných květin a v ruce drží zlatý prut.
Víla Vesna, Anička I.

Ticho je kolem zámku, jen vlny stříbrného jezera sem tam tajemně zašeptají a ten šepot se v líbeznou píseň mění. A zdá se, jako kdyby tisíc zvonků zahrálo píseň nadpozemské krásy. Ticho je kolem dokola, a přece se zdá, jako kdyby tisíce hlasů sladce šeptalo: „Život je krásný! Život je krásný!“

Líbezná tvář Vesny voní jarem, ústa hoří červeným květem a oči jsou nejhlubšími studánkami. Zvedá ruku a družkám říká: „Život je krásný!“ A družky sklánějí hlavy k zemi a opakují po ní: „Život je krásný!“ Vesna dále říká: „Není pravého života tam, kde mrak hněvem vládne. Není dobrého života tam, kde se píseň nezpívá. Není pravého života tam, kde slunce svobodně nezasvítí. Není pravého života tam, kde plamen lásky neohřívá. Družky moje milé, přišel čas, abychom celý kraj krásným životem naplnily. Ptáčci zpěváčci, poslouchejte, rozleťte se v širý svět a za zvuků nejkrásnějších melodií hlaste, že Vesna přijde do zemí, aby jí všichni otevřeli náruč, protože přináší nový život!“ Když domluvila tato slova, tisíce ptáčků se rozezpívalo a s jásotem se rozletělo do zemí, aby splnili rozkaz své paní.

Jednoho dne se do zámku Vesny tajně vkradl zlý čaroděj jménem Závist. Dozvěděl se o hůlce života, kterou měla Vesna a toužil po její moci. Když to všichni nejméně čekali, napadl Vesnu a její družky. Vesna se začala bránit a bojovat nejen o svou hůlku, ale také o svůj život.

„Závisti, proč chceš mou hůlku? Co s ní chceš udělat?“ zeptala se Vesna, když se snažila ochránit svou hůlku.

„Chci peníze, chci slávu, chci moc, chci být nejmocnější, chci, aby všichni poslouchali mě a nikoho jiného,“ odpověděl Závist.

Už to vypadalo, že Závist vyhraje, pak Vesna povolala kouzelnou hůlkou všechny tvory, které kdy ochránila, a společně se jim podařilo Závist porazit. Čaroděj byl vyhnán ze zámku a Vesna si udržela svou hůlku života. Nikdo nikdy už se pak neodvážil hůlku ukrást.

Vesna a její družky dál pomáhaly na zámku všem, kdo potřebovali radu nebo pomoc. A všichni, kdo se k nim dostali, se vraceli do svých krajů s radostí a láskou v srdci.

4.1/5 - (236 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 5

  1. Zacatek byl pomerne dobry. Kdyz jsem to cetl, mel jsem pocit jako bych to slysel z ust treba pana Trisky nebo Kemra. Tot myslim jako chvalu. Avsak davam za pravdu, ze to neni uplne na cteni do ouska pred spanim mrnouskovi ;).
    Kazdopadne si dovedu predstavit, ze by autorka mohla napsat jeste dobrou radku peknych povidek. Pozor, aby z toho nebyla nedelni zivacka (nektere stare nedelni poledni pohadky na Ceskoslovenske televizi, ktere se snazili aranzovat az etericko-mystickou atmosferu lesnich zinek v barevnych zaclonach – poznamka autora).
    Kazdopadne od Zofky si rad jeste nevo prectu a treba pohadku na dobrou noc ci cokoliv jineho….
    Tomas

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..