Skřítek Mračil

3 min. čtení

V černém hlubokém lese byla malinká vesnice. Byla schovaná mezi mechem a kapradím. Pouhým okem ji vidět nešlo. Člověk ji mohl spatřit, jen když si kleknul, byl úplně potichu a pořádně se zahleděl do kapradí. Pak možná viděl malou vesnici, kde žili skřítci. Bydlelo jich tam několik. Byli pracovití, veselí a pořád si při práci zpívali. Jeden z nich ale takový nebyl. Jmenoval se Mračil. Nebyl zlý, jen se málokdy smál a nejčastější slova od něj byla ne, nechci, nemám to rád.

Skřítkové se rádi a často vydávali do lesa. Pomáhali mravencům dostavovat mraveniště, mlokům najít nory na bydlení a ježkům vyčistit bodlinky. Všechno dělali společně a vesele. Jen Mračil u každé té práce vždycky říkal, že to nemá rád a tvářil se naštvaně. Skřítkové se ho snažili rozveselit. Vykládali vtipy, lechtali ho, zpívali veselé písničky. Ale Mračil se jen dál mračil. Nepomohlo nic, aby se usmál a udělal něco s radostí. Jeho kamarádi skřítkové dokonce hledali i bylinky a nějaké kouzla, která by ho rozradostnila. Ale nic.

Když byli skřítkové jednou v lese a pilně pracovali slyšeli slabý hlásek, který volal o pomoc. Rozutíkali se po lese a hledali odkud hlásek vychází. Dlouho nemohli nikoho najít. Až najednou Mračil zavolal: „Pojďte všichni sem. Už vím kdo to volá.“ Stál u příkopy. V ní byla spousta bodláčí a popínavých rostlin. Mezi tím vším byla víla. Byla to kamarádka od skřítků. Zabloudila a spadla do příkopy. Teď byla zamotaná do rostlin, které ji píchaly a škrábaly. Nemohla se hnout. Byla slabá a zraněná.

Když to Mračil viděl, jakoby se v něm něco hnulo. Okamžitě se pevným stonkem ovázal kolem pasu, zahákl si ho o pařez a začal se spouštět za vílou, aby ji zachránil. Skřítkové přiskočili a stonek drželi, aby Mračila jistili. Skřítek se ze všech sil snažil, co nejdřív vílu vyprostit. Visel nad příkopem a osekával všechny rostliny, které vílu svazovaly. Pak si ji vzal do náruče a vynesl ji nahoru.

Položil ji na mech a začal rozkazovat: „Honem doneste listy mateřídoušky a med z úlu. Musíme ji ošetřit rány.“ Skřítkové se rozprchli a za pár minut vše donesli. Mračil jemně přikládal listy a med na bolavá místa, která víla měla.

Po chvíli se víle ulevilo a bolest ji ustoupila. Chytla skřítka za ruku a usmála se na něj. V tu chvíli se stalo něco neskutečného. Mračil se usmál taky. Byl rád, že se víla uzdravuje. Skřítkové na něj hleděli. Jeden z nich dostal odvahu a překvapeně se zeptal.: „Mračile co se stalo? Jak to že si se usmál? My se tě tak dlouho snažíme rozveselit a nic.“ Skřítek se sám zarazil, jak jednoduše mu šel úsměv vytvořit. Pak se zamyslel a řekl: „Když já mám vílu rád. A udělalo mi radost, že jsme ji pomohli a zachránili.“

Od té doby se Mračil usmíval častěji. Měl totiž vedle sebe vílu se kterou byl šťastný. Takže žádné bylinky, žádná magie, ale kouzlo lásky Mračila změnilo. Protože to je to nejsilnější.

4.9/5 - (11 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..