Malý jednorožec

2 min. čtení

V kouzelné říši daleko za naším světem žil jeden malý jednorožec. Moc rád si hrál venku, počítal mráčky, běhal za motýlky a trhal pro maminku kytičky. Ta měla květiny od něj ze všeho nejraději. Vždy ho ale varovala, že se musí domů vrátit před setměním, aby našel cestu domů a neztratil se.

Jednoho dne se rozhodl přejít přes dlouhý dřevěný most až k vodopádům, kde strávil celé odpoledne hraním si ve vodě. Dovádění v řece měl moc rád. Ani se nenadál a najednou sluníčko v krajině zapadalo a nebe se začalo stmívat.

„Ach ne,“ polekal se jednorožec, „musím honem vyrazit na cestu, dokud je aspoň nějaké světlo!“

Běžel, co mu síly stačily, ale než doběhl k velkému dřevěnému mostu, oblohu zahalila tma. Hvězdičky mu svítily, jak nejvíc dokázaly, ale nestačilo to. Jednorožec už na cestu vůbec neviděl a nebylo bezpečné most přejít.

„Co teď budu dělat?“ začal plakat malý jednorožec. „Měl jsem poslechnout mámu a dávat si na čas větší pozor,“ naříkal.

Blízko mostu letěla víla se svojí kouzelnou lucernou. Naříkání jednorožce uslyšela a hned se mu vydala na pomoc.

„Copak se stalo?“ ptala se víla. „Slunce už zapadlo a ty se teď bojíš jít přes most?“

„Ano,“ odpověděl jednorožec, „neposlechl jsem maminku a špatně jsem dopadl. Vůbec nevidím na cestu,“ vzlykal.

„Neboj se,“ utěšovala ho víla, „pomůžu ti!“ A kouzlem rozsvítila svoji lucerničku tak moc, že šlo vidět až na druhý konec mostu.

„Děkuji ti moc, hodná vílo!“ volal jednorožec, zamával jí a vyrazil na cestu. Most přeběhl jako nic a brzy byl doma, kde všechno mamince povyprávěl. Máma ho utěšila a byla si jistá, že ji malý jednorožec už vždycky poslechne.

4.5/5 - (73 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..