O ježibabě a ježidědovi

3 min. čtení

Daleko v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. Měla červenou střechu, dřevěné dveře, malovaná okna s barevnými záclonky a byla celá zelená. Vypadala úplně pohádkově. Žila v ní hodná ježibaba s ježidědou. Byli už oba moc staří, ale protože byli kouzelní, tak to nevadilo. Oba měli bradavici na nose a když chodili, opírali se o hůlku. Ježibaba strašně ráda vařila a tak každý den z chaloupky vycházela nádherná vůně. Ježidědek měl moc rád jídla od ježibabky.

Jednou se ježidědek rozhodl jít  na procházku do lesa. Šel po lesní pěšince kolem malin a borůvek. Pak zahnul do prava pak zase do leva a najednou zjistil, že neví kde je. Les znal moc dobře, ale špatně už viděl a tak se ztratil. Vůbec netušil kde byl. Chodil ještě chvíli po lese pořád dokola a snažil se najít lesní pěšinku po které přišel, ale nikde nebyla. Po chvíli bloudění ho bolely nohy a tak si sednul pod velký strom a odpočíval.

Mezitím doma ježibabka už měla o svého milého ježiděda strach. Chodila nervózně kolem chaloupky, dívala se do všech stran, ale odnikud nepřicházel. „Určitě zabloudil. Jenže jak ho mám navést zpátky? Ještě k tomu, když tak špatně vidí.“ Přemýšlela ježibaba nahlas.

Po několika minutách dostala moc dobrý nápad. „Uvařím to nejvoňavější jídlo. Vůně se bude linout lesem a když ji ježidědek ucítí, tak půjde za ní až domů.“ Usmyslela si ježibaba a dala se do práce. Nebylo to vůbec jednoduché. Musela nejdříve nasekat dřevo, aby měla čím v peci zatopit. Pak šla nasbírat ty nejvoňavější bylinky a taky musela nanosit vodu ze studni, aby měla v čem bylinky uvařit. Na své zahrádce nasbírala zeleninu a spolu s bylinkami je dala do vody. Přidala k nim koření a když voda začala bublat, vůně jídla se rozplývala po světnici.

Ježibabka honem otevřela okna i dveře, aby se vůně dostala do lesa až k ježidědovi. A aby si byla jistá, že vůně projde celým lesem, vzala vějíř a začala s ním mávat od dveří směrem k lesu. Pak ještě vyslovila kouzelnou větu: „Vůně bylinek do daleka leť a mého milého mi doveď.“

Vůně se linula po celém lese. Byla silnější než vůně květin nebo smůly na stromech. Kouzelné pořekadlo ji doneslo až k ježidědovi. Ten seděl pořád pod stromem a byl smutný, že neví kde je. Když v tu chvíli ho cvrnkla do nosu známá vůně bylinek. Vyskočil na nohy, popadl svou hůlku a nasával záchranou vůni. Nechal se jí vést, až nakonec došel ke svému kouzelnému domečku, kde na něj už čekala šťastná ježibaba. Už z dálky na něj volala: „Já věděla, že tu vůni poznáš a přijdeš!“

Ježiděda byl moc rád, že ho jeho ježibabka dovedla domů. A když viděl, co všechno musela pro to udělat, tak si toho vážil ještě víc. Dodnes oba žijí v pohádkové chaloupce a svými kouzly si pomáhají. Váží si toho, že tady jeden pro druhého pořád jsou.

4.5/5 - (84 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..