Tajemství v jezeře

3 min. čtení

V jedné daleké cizí zemi úplně na samotě stálo jedno malé stavení. Byl to starší domeček. Měl červenou ztrouchnivělou střechu, velká stará okna, která vrzala a byl úplně celý dřevěný. Bydleli v něm babička, dědeček a jejich vnouček.

Byl to malý šikovný chlapeček, který se jmenoval Kristián. Měl hnědé vlnité vlásky a na hlavě nosil černý šátek. Pořád něco vymýšlel a neustále si na něco hrál. Měl obrovskou fantazii. Někdy byl kuchař, někdy lovec a někdy hrdina, který zachraňuje svět.

Protože jejich dům stál hned u jezera, jeho nejčastější hry byly u vody. Miloval, když si mohl postavit vor a vyplout na jezero. Připadal si tak jako ten nejodvážnější pirát na celém světě. I když měl tak rád vodu, netušil jaké tajemství jeho jezero skrývalo.

Jednoho krásného teplého odpoledne řekl babičce a dědečkovi, že si jde hrát k jezeru. Sedl si na břeh a pozoroval rybky. Potom si vzal klacek a hrál si, že je to jeho meč. Skákal z kamene na kámen a u toho vykřikoval: „Do boje, vy bando zlodějská.“ Když v tom mu v zápalu hry na jednom kameni uklouzla noha a spadl do hluboké vody. Jediné co stačil udělat, než se ztratil pod hladinou, byl výkřik. Když babička a dědeček vyběhli ven, nikde svého Kristiánka neviděli. Na zemi u kamenů jen našli jeho černý šátek.

Volali na něj a hledali ho až najednou slyšeli známý hlas: „Babičko, dědečku tady jsem.“ Byl to on. Jejich odvážný vnouček se dokázal zachytit té největší větve, která v jezeře byla. Jak byli šťastní, že ho vidí. Ale jak ho mohli dostat do bezpečí na břeh? Podívali se na sebe a v tu chvíli přesně věděli, co mají dělat. Nadechli se a oba jednohlasně začali volat. „Dráčku, dráčku, pojď k nám blíž, teď už to smíš. O pomoc tě moc prosíme, našeho Kristiánka bez tebe nezachráníme.“

Chlapeček netušil co to jeho prarodiče vyvádějí. V tu chvíli se z ničeho nic zvedl vítr, ve vodě se začal tvořit obrovský vír a pomalu se z ní začalo něco vynořovat. Kristián se co nejpevněji držel větve a nevěřil svým očím. Z hlubiny jezera se vynořil vodní drak. Byl tak obrovský. Ale Kristián se ho nebál. Drak natáhl hlavu se svým dlouhatánským krkem a nastavil se tak, aby chlapeček mohl na něj vlézt a pevně se chytit. Pomalým a klidným pohybem bezpečně dráček dopravil Kristiánka na břeh. Pak zmizel ve svém jezeře.

Od té doby už si vnouček nehraje u vody sám. Každé ráno se nad jezerní hladinou ozývá ta samá říkanka. „Dráčku, dráčku, pojď ke mě blíž, teď už to smíš.“ A když se dráček vynoří, pro Kristiánka začíná to pravé dobrodružství.

4.8/5 - (66 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 5

  1. Paní Moniko nevydala jste náhodou knížku..? Čtu pohádky synkovi a moc se mu líbí..🤩. Kdyby náhodou nějaká byla určitě bych si ji zakoupila. Dejte mi prosím vědět. Děkuji Petra a Vašík 💙

    1. Moc děkuji za komentář a taky jsem moc ráda, že se pohádky synovi líbí. Opravdu mě to moc těší. Knížku zatím nemám, ale je to můj sen, který věřím si brzo splním. Takže, jak bude, určitě dám vědět.

  2. Zrovna dneska jsme se byli koupat v rybníku a naši kluci tuto pohádku večer doslova hltali, protože měli z dnešního koupání velký zážitek. Moc fajn pohádka ♥️

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..