O čtyřlístku

2 min. čtení

Byl krásný letní den. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a na louce kvetla jedna kytička vedle druhé. Bílý jetel, žlutý pryskyřník i fialové zvonky zářily na celé okolí a lákaly Aničku, aby se na louce posadila a těšila se tou krásou.

A to taky Anička udělala. Seděla mezi barevnými květy, hladila rostlinky a povídala si s nimi. V tom její zrak utkvěl na jetelovém lístku. Chvíli přemýšlela, co je na něm zvláštního, ale po chvilce si vzpomněla. Vždyť on se skládal ze čtyř malých lístečků! To bylo divení, vždyť všichni jeho bratříčci byli jen trojlistí.

Anička podivný lísteček utrhla, schovala si ho do zástěrky a ze všech sil utíkala domů za maminkou. „Maminko, maminko, našla jsem zvláštní lísteček,“ volala už zdálky na maminku. Ta zvedla oči od válu, na kterém zrovinka zadělávala na koláč a natáhla k Aničce ruku, aby jí tu velkou zvláštnost mohla podat. Anička netrpělivě sledovala, jak si maminka lísteček prohlíží. Byla moc zvědavá, co na něj řekne. Jaké bylo její překvapení, když se maminka začala nahlas smát.

„Aničko, Aničko, to není žádný podivný lísteček. To je čtyřlístek! Vyrostl proto, aby nosil štěstí tomu, kdo ho najde.“ Anička se překvapeně dívala na smějící se maminku. Večer společně vyrobily z papíru malinkatou obálku. Anička do ní čtyřlístek uložila a schovala si ho do deníčku. Od té doby vždycky, když měla z něčeho strach nebo se chystala překonat nějakou zkoušku, brávala si obálku se čtyřlístkem s sebou. Skutečně to fungovalo.

Až se budete příště toulat po louce, rozhlédněte se, jestli svůj šťastný čtyřlístek také neobjevíte.

4.6/5 - (63 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..