Byl jednou jeden chlapeček jménem Pavlík. Žil se svou maminkou, starším bratrem a sestrou v malém domečku. Měl jednu věc, kterou nade vše miloval – starou červenou přikrývku. Tahal ji všude s sebou.
„Pavlíku, kolikrát ti mám říkat, abys tu přikrývku nevláčel po všech koutech?“ zlobila se maminka. „Vydržíš přece pár hodin bez ní!“
Pavlík sklopil hlavu. „Ale mami, je měkká a teplá…“
Bratr se zasmál. „Haha, ty jsi fakt mimino!“
„Pozor, miminko jde zase spinkat!“ přidala se sestra a oba se chechtali, až se za břicho popadali.
Pavlík se smutně schoulil do své přikrývky. „Nechápu, co jim na ní vadí…“
V tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Přikrývka se pohnula, nadzvedla se… a vylétla s Pavlíkem otevřeným oknem!
„Aaaa!“ křičel Pavlík, když stoupali nad střechy domů. „Přikrývko! Kam letíš?!“
Letěli nad stromy, nad komíny, nad ulicemi, až se Pavlík zkusil zachytit za velkou anténu. „Zastav, prosím!“ zvolal. Anténa se pod ním zachvěla – a sousedům zmizel obraz z televize. Ale přikrývku to nezastavilo a letěla dál, dokud se nezasekla o korouhvičku. Co by si ovšem Pavlík počal omotaný kolem korouhvičky? Nezbylo než přikrývku osvobodit, letět s ní dál a doufat, že přistane na nějakém přívětivějším místě. Pavlík se zapotil, ale nakonec se mu podařilo přikrývku uvolnit a let mohl pokračovat.
Nad krajinou už nebyly žádné domy – jen pole, louky, lesy a rybníky. Pavlík se začal smát: „To je legrace!“ volal na ptáky, kteří mu udiveně mávali křídly.
Blížili se k obláčku. Pavlík natáhl ruku: „Vypadá jako cukrová vata!“
„Obláčky nejsou k jídlu!“ ozval se rorýs.
Náhle se však zatáhlo. Začaly burácet hromy a vítr cloumal přikrývkou, až se na ní Pavlík neudržel.
„Pomoc!“ vykřikl, když padal dolů…
A vtom – trhnutí. Pavlík otevřel oči. Stál pevně nohama na zemi.
Nad ním se šklebil brácha. „Hele, ty sis tady chrněl jako dudek a držel se té své deky jako klíště!“
Pavlík zamrkal. „No to byl ale sen…“
Pohladil přikrývku a s úsměvem si ji pevně přitiskl k sobě. Věděl, že pod jinou přikrývkou by se mu nikdy tak báječné sny nezdály. A bráška se sestřičkou ať se mu klidně smějí, nevědí, o co přicházejí.
