Tři bratři a kouzelná křída

V jednom domě žili tři chlapci. Nejstarší Adam chodil už do třetí třídy a chlubil se tím, jak umí dobře počítat. Ve volném čase se zajímal o auta, kreslil si je a vystřihoval a slepoval z papíru. 

Jeho mladší bratr Honza chodil do první třídy. Nejradši měl tělocvik, protože uměl rychle běhat a skvěle skákat. Také miloval fotbal, který chodil hrát na hřiště za domem.

Nejmladší z chlapců se jmenoval Vašík. Chodil do školky. Nejradši ze všeho měl, když paní učitelky četly pohádky. Hlavně ty o dracích a princích. Sám si někdy představoval, že je jedním princem, který porazí draka a zachrání tu nejkrásnější princeznu na světě – svoji maminku.

Tihle tři kluci si jednoho dne vzali křídy, že si půjdou malovat na hřiště. Honza si vzal i míč, protože si chtěl s někým zahrát fotbal. Jenže dohodnout se nikdy nebylo snadné.

„Pojď si se mnou zakopat,“ žadonil Honza, ale Adam jen vrtěl hlavou. 

„Ne, teď rýsuju super auto.“

„Rýsuješ křídou? Trubko,“ odfrknul si Honza.

„Neruš mě a hraj s Vaškem.“

„Ten je malej, že sotva kopne do míče.“

A tak se kluci hádali, když tu mezi ně spadla černá křída. Přistála přímo na hřišti mezi jejich barevnými křídami. Však ona nespadla jen tak z čistého nebe. Upustilo ji tam káně, které si ji spletlo s myší, která seděla na stole a jedla sýr. Ten stůl se nacházel ve věži jednoho čaroděje. Když si káně všimlo, že na křídě si moc nepochutná, prostě ji pustilo na zem. A právě čirou náhodou mezi chlapce.

„Hele, kde se to tady vzalo? Tohle není naše křída,“ všiml si Adam.

„Černá křída? To jsem ještě neviděl. Ukaž, jak píše.“

„Ne, já ji viděl první.“

Adam vzal křídu a nakreslil s ní na zem první věc, která ho napadla. Bylo to jablko. Sotva ho dokreslil, jablko se stalo skutečným!

Kluci nevěřili vlastním očím. Honza sebral ze země jablko, očichal ho a kousnul do něj.

„Dobrý,“ zhodnotil.

„Ty jo, to je kouzelná křída! Cokoli nakreslíme, to oživne!“

A už se začali hádat, co by měli nakreslit jako první. Křída upadla na zem, zatímco hoši do sebe strkali. Tu kolem proběhl nejmladší Vašík, který honil motýly a své bratry neslyšel. Uviděl křídu a hned si pomyslel, že s tou by se to pěkně kreslilo. A tak ji, nic netuše, sebral a začal kreslit.

„Budeme kreslit superauto,“ křičel Adam.

„Ne, čokoládu. A pak branku a pořádnej míč. A několik hráčů k tomu,“ hádal se Honza.

Najednou se ozvalo hluboké zamručení nějakého zvířete. Kluci se přestali hádat a otočili se. Malý Vašík vyděšeně zahodil na zem křídu a pelášil k bráškům. Z hřiště se zvedal ohromný černý drak.

„Proboha, cos to nakreslil?!“ vyděsil se Adam.

„Já nevěděl, že to je kouzelná křída,“ hájil se Vašík.

„Kde je? Třeba by šlo toho draka škrtnout,“ napadlo Honzu.

Všichni chlapci couvali před drakem a rozhlíželi se po zemi, kde je kouzelná křída. Ale jak nekoukali pod nohy, rozšlápli ji na prach.

„Tak tohle je ztracené, kluci, sežere nás drak!“ propadal Honza panice.

Kluci se dali na útěk, drak za nimi. 

„Je namalovaný, co ho nějak smazat?!“ křičel Adam a upaloval, co mu nohy stačily.

„Vždyť se hýbe a běhá, pochybuju, že počká, až ho smažeš,“ oponoval Honza.

„Navíc nemáme ani houbu, ani vodu, jako máte ve škole,“ přidal se malý Vašík. 

„To je nápad. Hoši, utíkáme k rybníku,“ rozhodl Adam a všichni změnili směr.

Ještěže bylo léto a voda byla na koupání akorát. Hoši se moc nerozmýšleli, zaházeli šaty a naskákali do vody. Drak se hnal za nimi. Ale jak vlezl do vody, začal se rozpouštět. Kluci na něj cákali a stříkali vodu, takže z draka brzy byla jen černá mazanice, kterou rozfoukal vítr a vypilo slunce.

„Panečku, to teda bylo něco,“ oddechl si Adam. „Myslím, že teď dlouho nic kreslit radši nebudu.“

„Tak se vykoupeme a půjdeme si dát ten fotbal?“ rozzářil se Honza.

„Jó a já budu rozhodčí,“ volal nadšeně Vašík.

Nakonec si kluci náramně pohráli všichni dohromady. Naučili se dnes, že nejsilnější jsou jedině spolu, i když jsou každý jiný. A že je důležité mít nejen své vlastní koníčky, ale musí mít také nějakou společnou zábavu, která bude bavit každého z nich. A kouzelná křída? Na tu si už ani nevzpomněli. Měli přece jeden druhého, tak k čemu nějaká kouzla, no ne?