Kdysi dávno stál ve Strážnici hrad. V jeho sklepení se podle povídaček ukrýval ohromný poklad. Ale nikdo se ho nikdy nevydal hledat. To kvůli strašidlu, které ho hlídalo. Byl to bezhlavý rytíř. Každou noc vyjížděl na koni do ulic a honil ho sem a tam, až koni od kopyt odletovaly jiskřičky. Každý se bál, vždyť rytíř ve zbroji a bez hlavy vypadal děsivě. Kdo nemusel ven, ten ven v noci nechodil. Proto bývaly ulice po setmění kolem Strážnice naprosto liduprázdné. A nikdo nevěděl, jak se strašidla zbavit.
Pokračovat ve čtení →Dita T.
Jak víla Dandelia dostala malého jednorožce
Víla Dandelia byla květinová víla. Ale zatímco ostatní květinové víly měly krásná motýlí křídla hrající všemi možnými barvami, víla Dandelia neměla žádná. To ji velice trápilo, protože ostatní víly se jí kvůli tomu často posmívaly. To bylo od nich moc ošklivé.
Pokračovat ve čtení →Bajka O chlapci, který volal: Vlk!
V jedné vsi žil chlapec. Byl to pastýř a každý den vodil na louku stádo oveček. Tam je hlídal, kdyby se náhodou objevil vlk. Jenže vlk se nikdy neobjevil a chlapec se začal na pastvě hrozně nudit. Honit se za motýly už ho nebavilo, a tak vymyslel strašně hloupý nápad, jak zahnat nudu a pobavit se.
Pokračovat ve čtení →O meteoritech
Víte, co je to meteorit? To je takový kámen, který letí vesmírem a občas nějaký spadne na zem na naši planetu Zemi. Prostě takový šutrák. A o jednom takovém meteoritu je tato pohádka.
Pokračovat ve čtení →Králíček Bing pečuje o kytičku
Někde nedaleko, jenom kousíček – dostal kytičku malý králíček.
Byl krásný letní den. Králíček Bing svačil doma zeleninu, když někdo zazvonil u dveří.
„Kdo to asi je, Flope?“
Pokračovat ve čtení →Liška, mouchy a ježek – bajka
Byla jednou jedna liška, která číhala na malá králíčata. Měla hlad a chtěla je sežrat. Jenže se objevil jelen, strážce lesa, a lišku vyhnal a potloukl svým parožím. Liška před ním utíkala, až doběhla k řece.
Pokračovat ve čtení →Vystrašení zajíci
Zajíci jsou velmi plaší tvorové. Stačí zašustit a už vyděšeně pádí do bezpečí. Někdy je poleká i jejich vlastní stín. Mají strach, aby je něco nesnědlo nebo je neulovil myslivec.
Pokračovat ve čtení →Žába a býk
V jednom jezírku žila žába. Byla skutečně velká, větší než všechny žáby v okolí. Proto si myslela, že je největší na světě. Také se často vychvalovala a vytahovala, že nikdo není větší než ona.
Pokračovat ve čtení →Žába a liška – bajka
V jedné vesnici žila jedna žába. Bydlela ve studni, hluboké a studené, ale považovala ji za svůj hrad. Tady si žába skákala a cákala a večer hlasitě kvákala. Byla tu sice sama, ale byla naprosto šťastná. Nemohla pochopit, proč ostatní zvířátka také nechtějí bydlet ve studni. Proto se jim žába často posmívala a chvástala se, že nikdo nemá lepší bydlení než ona. To zase nechápala ostatní zvířátka. Cožpak by někdo z nich chtěl bydlet sám ve studené a temné studni?
Pokračovat ve čtení →Jak šel malý Váša na koledu
Váša se rozhodl, že letos na Velikonoce už půjde na koledu sám. Je už přece velký kluk. Vždyť už dosáhne na kliku! Tatínek mu pomohl uplést pomlázku. Na Bílou sobotu, to je sobota před velikonočním pondělím, kdy se chodí koledovat, si uvázal na pomlázku bílou mašličku. Ostatní barevné mašličky si totiž vykoleduje. Tak to vyprávěla babička.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Neděle – Boží hod velikonoční
V neděli se šlo na návštěvu k babičce a dědečkovi. Vojtík už se těšil. Byl tolik zvědavý, co znamenají ty barvy.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Bílá sobota
Velikonoce jsou zase o den blíž, myslil si Vojtík a spěchal k dědečkovi. Našel ho v zahradě, jak třese jabloní.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Velký pátek
Byl pátek před Velikonocemi a Vojtík už se těšil, jak půjde odpoledne za dědečkem poslechnout si další část příběhu Velikonoc. Jak se ale podivil, když po obědě přišel dědeček za ním.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek
Sotva Vojtík dojedl polévku ze zeleného hrášku, už spěchal k dědečkovi. Dědeček seděl ve svém oblíbeném křesle a popíjel podivný nápoj.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Škaredá středa
Vojtíkův dědeček seděl ve svém křesle a díval se z okna, jak venku prší. Kolem se loudal zamračený Vojtík a nevěděl, co má dělat. Těšil se už na velikonoční nadílku, ale do té zbývalo ještě tolik dní.
Pokračovat ve čtení →