Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek

Sotva Vojtík dojedl polévku ze zeleného hrášku, už spěchal k dědečkovi. Dědeček seděl ve svém oblíbeném křesle a popíjel podivný nápoj.

„Ahoj, dědo,“ zvolal Vojtík a hned si všiml dědečkovy sklenice. „No fuj, co to piješ za blivajz?“

„Ahoj, Vojto! To není žádný blivajz. To je kopřivový čaj. Ty jsi dnes neměl nic zeleného k jídlu?“

Vojtík se zamyslel a povídá: „No jo, měl. Polívčičku. Hráškovou.“

Pohádka pro děti Vojtíkovy veliké Velikonoce Zelený čtvrtek
Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek

„Tak vidíš. To proto, že je dnes Zelený čtvrtek.“

„Co to znamená, dědečku?“

„Podle pověry máš na Zelený čtvrtek sníst něco zeleného, abys byl celý rok zdravý. Ale správně se Zelený čtvrtek nazýval Plačtivý. Lidé to pak trošku s těmi názvy popletli,“ vysvětlil dědeček.

„Plačtivý? To proto, že toho Ježíše chytili, viď, dědo?“ vzpomněl si Vojtík na včerejší příběh.

„Ano, Vojtíku. Dneškem si lidé připomínají den, kdy Ježíše zajali. Ještě se stihl se svými žáky navečeřet a připomenout jim, aby učili lidi správnému chování tak, jak to dělal on. Když se odešel pomodlit do zahrady, už tam na něj vojáci čekali.“

„Protože jim to řekl Jidáš.“

„Správně, Vojto. Vidím, že si to dobře pamatuješ. A víš, co je tohle?“ zeptal se dědeček a zvedl ze stolu dřevěnou hračku. Zatočil s ní a ozval se šílený rachtavý rámus. Vojta si zacpal uši.

„To byl hluk,“ divil se Vojta a sundal ruce z uší. Začal si prohlížet tu podivnou hračku. Dědeček se jen smál.

„To je řehtačka. Víš, Vojtíku, dřív lidé neměli žádné hodinky, televize, natož mobily. Aby věděli, kolik je hodin, zvonily jim z kostela zvony v poledne a večer. Jenže na Zelený čtvrtek zvony odlétají do Říma.“

„Mají křídla? Lítají také v hejnech jako ptáci?“

„Zpomal, zpomal, Vojto,“ smál se dědeček. „Ony zvony doopravdy neodletí. Jen se to tak říká. Přestává se na ně zvonit až do soboty. Tím si lidé připomínají smutek nad tím, co se stalo Ježíšovi. Místo zvonění zvonů hrají děti na řehtačky.“

„Aha. Můžu si to také zkusit?“

„Ale jistě. Vezmi si ji ven, ať neděláme doma rámus. Dnes svítí sluníčko a je krásně.“

„A kdy mi, dědečku, řekneš, jak to bylo dál s Ježíšem?“

„To ti, milý Vojtíku, povím zase zítra.“



4.6/5 - (36 votes)

Komentáře: 2

  1. Ja tuto velikonocni edici uplne miluju! Nejsme verici a pribehy nam uplne nadherne vsechno vysvetluji co a proc. Ja sama to uplne hltam 😀 moc diky!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..