Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Stela. Žila s maminkou a tatínkem v krásném bytě na kraji města. Jenže ten jejich byt zas tak krásný nebyl. Stela měla totiž jednu špatnou vlastnost. Nechtěla po sobě nic uklízet. A co hůř, byla hrozně nepořádná.
Pokračovat ve čtení →
To se jednou v noci, když všechno spalo, sešla parta pěti skřítků. Nebyli to obyčejní skřítci, ale takoví ti malí, co pořád jen tropí lumpárny. Dneska v noci se obzvlášť nudili, a tak uspořádali soutěž. Kdo vymyslí tu největší lumpárnu, ten vyhraje.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Za vším hledej plížáka. To mi říkal Píhat. Od doby, co si já, Milín, plížák panelákový, hraju s dětmi, mám od svého zlomyslného bratra Píhata pokoj. Už mě nesleduje a nežaluje rodičům, že nerad straším. Ba co víc, stali se z nás docela kamarádi.
Pokračovat ve čtení →
V jedné vesnici byl statek, který hlídalo šest psů. A tihle psi každý rok pořádali soutěž v přeskakování překážek, běhání a dalších psích dovednostech. Soutěž vždycky vyhrál Trhač, veliký rotvajler. Jeho menší kamarád, bígl Billy, snil o tom, že tuhle soutěž jednou také vyhraje. A co kdyby to bylo právě teď? Jen jestli je dost vytrénovaný, napadlo ho. Zítra má být psí soutěž. Tak co kdyby šel ještě trénovat na zahradu?
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna princezna, jmenovala se Světlana, a ta se ráda zkrášlovala, aby se všem líbila. Měla krásné šaty, krásné náušnice, krásnou korunku, ale ze všeho nejkrásnější byly její barevné korálky, které nosila na krku.
Pokračovat ve čtení →
Žily byly jednou tři sestry. Ta nejstarší se jmenovala Rózinka a nenáviděla květiny. Dokonce tolik, že nechtěla ani chodit ven z chalupy. Ale moc jí to nepomohlo, protože její druhá sestra Květa květiny milovala a nosila si je v kořenáčích i domů. Róza se na ně nemohla ani podívat, jak se jí hnusily, ale Květa si jich nanosila v květináčích a truhlících domů tolik, že bylo zcela nemožné se pohledu na ně vyhnout.
Pokračovat ve čtení →
V jedné pohádkové zemi zrovna nebyl žádný čaroděj dost zlý na to, aby se mu chtělo unášet a zaklínat princezny, a ani žádný drak tak hladový, aby chtěl žrát princezny a rytíře. Všechny čarodějnice tu byly na čarování moc líné. A tak v tom království byla strašná nuda. I vymyslel jednou král pro své poddané trochu zábavy.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila malá šedivá myška. Ta myška měla moc ráda barvy, líbily se jí květiny, ale nejvíc se jí líbili ptáčci. Nejradši měla červenky. Ty měly tak krásně červené peří. Myška jim ho tolik záviděla. Ona sama byla jenom šedá a to je taková obyčejná barva. Moc si přála mít také tak červený kožíšek jako červenky pírka.
Pokračovat ve čtení →
Na statku byl v noci hrozný vítr. Rek, pes ze statku, ráno obcházel všechna zvířátka a kontroloval, jestli jim velký vítr neponičil domečky. Jeho první cesta vedla za prasátky.
„Ahoj, prasátka, to byl v noci velký vítr. Neponičilo vám to chlívek?“ ptal se Rek.
Pokračovat ve čtení →
Byl den dětí a Matyáš se spolu s rodiči vydal do pohádkového lesa. Podaří se mu zachránit princeznu, uvězněnou zlým kouzelníkem v jeho hrádku?
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Ivanka. Nikdy neodmlouvala, chodila vzorně upravená a čistá, jen jedna věc byla na té holčičce moc ošklivá. Ivanka totiž plazila na všechny lidi jazyk.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci. Ty asi znáte. Jestli ne, trochu povídání k těmto strašidlům je zde.
Takhle parné léto nepamatoval ani starý Hjunt. Ve sklepě se mu oteplilo o dva stupně a on už sháněl nůžky, aby si udělal letní sestřih kožichu. Co jsme ale měli říkat my, kteří bydlíme v posledním patře paneláku. Moje milované děti odjely s rodiči na vesnici k vodě, paní Simonová si vzala dovolenou a odjela někam do hor a pan Karlíček si koupil zmrzlinu, kterou mu Píhat ukradnul a sežral, a tak si musel pan Karlíček odjet koupit novou.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno poštovní autíčko. To autíčko rozváželo lidem dopisy a různé balíčky. Jezdilo v horku, v zimě, v dešti i sněhu. Dokonce vyjelo, i když bylo náledí a silnice klouzaly, no… jako led.
Pokračovat ve čtení →
V jednom království daleko předaleko žil líný mladík jménem Honza. Místo toho, aby pomáhal doma rodičům, se jen válel v posteli. Byl už skoro dospělý a pořád se chtěl nechávat od maminky krmit, česat a oblékat.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna muší rodinka. Zrovna seděla u oběda na voňavém kousku hnoje nedaleko kravína a pochutnávala si. Tedy, ne všichni si pochutnávali. Malá muška se mračila a jíst hnůj nechtěla.
Pokračovat ve čtení →