Minulé strašení se mi nepovedlo. Můj brácha Píhat to vyprávěl rodičům jako úžasný vtip. Jim to tak vtipné nepřišlo. Docela se zlobili a další noc mě poslali strašit o patro níž.
Pokračovat ve čtení →Plížáci – Milínovo druhé strašení
Pohádky o plížácích
Plížák je malá potvora, velká jak kotě, má dlouhé, jemné chlupy jak perská kočka, má malé červené nebo černé oči, které ve tmě svítí, na packách má krátké ostré drápky, takzvané lechtáky, kterýma lechtá spáče, když vystrčí nohu přes pelest. Je strašně mstivý, má velice ostré zuby a rád spícím dětem okusuje uši nebo palečky, když je nemají schované pod peřinou.
V noci když je tma, tak plížáky slyšíte, jak potichu funí a škrabkají drápky po koberci nebo po linoleu.
Plížák Panelákový
Jak jsme vzali strašit starého Hjunta
Plížáci
Jednou večer přišel Píhat s tím, že bychom s sebou měli vzít strašit starého Hjunta. Je to ten nejstarší a nejzkušenější plížák v celém paneláku, žije tu nejdéle a přitom je pořád zalezlý v tom svým sklepě. Určitě by mu udělalo radost zase si trochu zastrašit. A my bychom konečně viděli, co všechno dokáže. Třeba ukousne panu Karlíčkovi palec!
Pokračovat ve čtení →Jak pan Karlíček sjel po zadku schody a byla z toho svatba
Plížáci
Byl takový ten krásný, vlahý večer, kdy plížáci vylézají ze svých doupat a slídí po prstech čouhajících zpod peřin. I já s Píhatem jsme dostali chuť nějaké prstíčky poškádlit. Děti už se nás nebály, tak jsme zabrousili jinam. Navíc když vzbudíte děti, ty obvykle pláčou a mně je jich líto. Zato když vzbudíte dospělé, ti tak pěkně křičí a nadávají a to je strašná legrace.
Pokračovat ve čtení →Jak se jezdí po zábradlí a můj první výlet před dům
Plížáci
Dneska večer můj bratr Píhat strašil u pana Karlíčka, a já, Milín, neměl co dělat. A tak jsem si řekl, že se půjdu podívat, jak to vypadá před domem. Dneska celý den lilo. Slyšel jsem děti, jak si povídají o tom, jaké skvělé louže venku po dešti jsou a jak je báječné v nich dupat a skákat. To musím taky vyzkoušet!
Pokračovat ve čtení →Proč není plížák výtahový a kdo krade panu Karlíčkovi poštu
Plížáci
Za vším hledej plížáka. To mi říkal Píhat. Od doby, co si já, Milín, plížák panelákový, hraju s dětmi, mám od svého zlomyslného bratra Píhata pokoj. Už mě nesleduje a nežaluje rodičům, že nerad straším. Ba co víc, stali se z nás docela kamarádi.
Pokračovat ve čtení →Co dělají plížáci, když je vedro
Plížáci. Ty asi znáte. Jestli ne, trochu povídání k těmto strašidlům je zde.
Takhle parné léto nepamatoval ani starý Hjunt. Ve sklepě se mu oteplilo o dva stupně a on už sháněl nůžky, aby si udělal letní sestřih kožichu. Co jsme ale měli říkat my, kteří bydlíme v posledním patře paneláku. Moje milované děti odjely s rodiči na vesnici k vodě, paní Simonová si vzala dovolenou a odjela někam do hor a pan Karlíček si koupil zmrzlinu, kterou mu Píhat ukradnul a sežral, a tak si musel pan Karlíček odjet koupit novou.
Pokračovat ve čtení →Jak Milín strašil, až se vystrašil
Plížáci
Víte, kdo je to plížák panelákový? To jsem já. Vypadám jako černá hromádka chlupů s velkýma kočičíma očima. Mám ostré drápy, kterými v noci škrábu nábytek a nohy, které koukají zpod peřin. Teda, měl bych to tak dělat. Jenže mně se ty děti tak líbí.
Pokračovat ve čtení →Jak skřítek Drabík zachránil děti před Plížáky
Bylo pondělí a děti si hrály ve školce s hračkami. Honzík si stavěl z kostek velikou věž a Čenda jezdil kolem s autíčkem. Maruška seděla u stolečku a kreslila si. Mezi nimi běhal neposedný Bertík s pterodaktylem v ruce a předstíral, že loví jiné dinosaury.
Pokračovat ve čtení →