Když se Vojtík ráno probudil, vyčistil si zuby a šel na snídani. Ale co nevidí? Maminka zametá. Nemá k tomu ale koště, jako vždycky, nýbrž zelené větve z břízy.
„Co to děláš, mami?“
„Vymetám špatnosti z domu,“ vysvětlila maminka. „To se na Květnou neděli dělá.“
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Otík. Byl by to normální kluk jako všichni ostatní, až na tu podivnou a nepříjemnou vlastnost. Otík totiž neustále ječel a křičel. Ale ne tak jako ostatní děti. Jeho jekot byl tak silný, že kdo ho uslyšel, tomu se zkroutily uši do kornoutu.
Pokračovat ve čtení →
Zimní dny uplynuly jako voda a poslední sníh sluníčko už dávno rozpustilo. Jeho paprsky hřály čím dál víc a probudily všechna zvířátka, která přes zimu spala. A ta, která nespala, vybíhala na sluníčko také, aby si ohřála tělíčka. Ptáčci naladili jarní noty a zpívali o sto šest. Jaro zase přišlo.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček, který se jmenoval Jirka. Na tom by nebylo nic neobvyklého, takových chlapečků jsou na světě spousty. Tenhle Jirka ale dělal všechno naopak.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna holčička, která měla zlaté vlásky. Proto jí všichni říkali Zlatovláska. Holčička chodila často do lesa na houby, na maliny a jahody. Jednou ale zašla daleko a zabloudila. Chodila dlouho a pořád se jí nedařilo najít správnou cestu domů. Dostala se jen hlouběji do lesa.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žili zajíc a želva. Zajíc se chlubil tím, že je nejrychlejší zvíře z celého lesa. Želvu zase všichni znali jako to nejpomalejší zvíře. Zajíc se želvě často posmíval.
„Ty než si ráno dojdeš k potoku pro vodu k snídani, tak už je večer a můžeš si tam rovnou nabrat vodu k večeři.“
Pokračovat ve čtení →
V jedné vesnici žila jedna žába. Bydlela ve studni, hluboké a studené, ale považovala ji za svůj hrad. Tady si žába skákala a cákala a večer hlasitě kvákala. Byla tu sice sama, ale byla naprosto šťastná. Nemohla pochopit, proč ostatní zvířátka také nechtějí bydlet ve studni. Proto se jim žába často posmívala a chvástala se, že nikdo nemá lepší bydlení než ona. To zase nechápala ostatní zvířátka. Cožpak by někdo z nich chtěl bydlet sám ve studené a temné studni?
Pokračovat ve čtení →
Adélka byla malá holčička. Nejradši ze všeho si dopoledne před obídkem hrála doma, odpoledne po obídku pak chodila na zahradu, kde na ni čekal kamarád šnek a černý kocour. O čem si ti tři asi povídali? O tom, jaký měli den.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno království, ve kterém byli všichni smutní. Jejich krásnou princeznu unesla zlá čarodějnice a udělala si z ní služku. Princezna musela v její chaloupce zametat a umývat podlahy, smejčit pavučiny, vařit, štípat dřevo a starat se o zvířata.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden veliký lev, který byl králem zvířat. Jednou spal lev pod stromem ve stínu, když tu mu přes hlavu přeběhla malá myš. Polechtala lva mezi vousy a probudila ho. Lev se zlobil.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Víte, kdo je to plížák panelákový? To jsem já. Vypadám jako černá hromádka chlupů s velkýma kočičíma očima. Mám ostré drápy, kterými v noci škrábu nábytek a nohy, které koukají zpod peřin. Teda, měl bych to tak dělat. Jenže mně se ty děti tak líbí.
Pokračovat ve čtení →
V jednom dalekém království vládl moudrý král. Měl i moudrou královnu, která mu vždy správně radila, a tak se lidem v tom království dobře dařilo. Jednoho dne ale král uznal, že bude na čase vládu předat svému synovi, princi Chrabrošovi. Ten se chtěl ženit s nějakou princeznou, ale neuměl si vybrat. Král nevěděl, jak princovi poradit, která princezna bude ta nejlepší, a tak se rozhodl vydat se pro radu za starým čarodějem.
Pokračovat ve čtení →
Na duhové louce žila rodina jednorožců. Hned vedle louky měli pole s mrkví, brokolicí, květákem, hráškem a další zeleninkou, kterou všichni jednorožci moc rádi jedí, aby byli zdraví. Všichni, až na největšího jednorožce a vůdce stáda, který si nechával říkat Sladkoroh. Miloval totiž sladké. Nejradši se vkrádal do města, kde se nechával krmit od dětí bonbóny, čokoládou a sušenkami. Když měl doma jíst zeleninu, odmítal.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
Byl horký letní den. Vrána létala po kraji, vracela se zrovna domů, a bylo jí velké vedro. Do jejího černého peří se opíralo polední slunce a vrána brzy dostala žízeň. Hledala vodu, ale nikde nic nezahlédla. Během dlouhého úmorného léta bylo všude vody málo. Až tu náhle se něco zablýskalo. Že by voda?
Pokračovat ve čtení →