Den, kdy se medvídek Antárek naučil lovit ryby

Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.

Takže když konečně nastal, Antárek byl nedočkavostí celý bez sebe. Cestou k řece se tatínka neustále na něco vyptával. „Jak to, že ryby můžou dýchat pod vodou?“ Zněla jeho první otázka.

Tatínek mu odpověděl: „To proto, že ryby mají žábry, ne plíce jako my. Dokážou získávat vzduch z vody.“

Antárek sice netušil, co jsou to žábry, ale než se na to stihl zeptat, měl už hlavu plnou dalších otázek. „A co ryby jedí? A není na ně už zima? Neuložily se k zimnímu spánku, jako to už brzo uděláme my?“ Vyptával se všetečně Antárek jako každé zvídavé mládě.

Každá další tatínkova odpověď zněla bručivěji a otráveněji. Bylo zřejmé, že by na ty ryby šel raději sám. Přesto Antárkovi všechno trpělivě zodpověděl. Řekl mu, že některé ryby se živí vodními řasami a jiné zase menšími rybami. Taky mu vysvětlil, že ryby se k zimnímu spánku neukládají. Naopak že ryby je těžší lovit v létě, kdy se některé druhy ukrývají v hloubce před vedrem a lze je ulovit jenom v noci, když je chladněji.

Když konečně došli k řece, tatínek Antárkovi ukázal, jak se má správně postavit a číhat na proplouvající ryby. Když se to Antárkovi po několika nepovedených pokusech podařilo téměř dokonale napodobit, vzal ho tatínek nad nízký vodopád. Řekl mu, že takhle nad vodopádem se loví lososi. Že do něj skáčou, když se vrací z moře do řek, kde se vylíhli, aby tam nakladli vajíčka.

Antárek pozorně poslouchal a dělal všechno přesně tak, jak mu tatínek řekl. Přesto se mu dlouho nedařilo – zatímco tatínek ulovil 4 velké lososy, Antárek neměl ani jednoho. Nakonec, když už slunce pomalu zapadalo, se mu však konečně podařilo jednoho ulovit!

Měl takovou radost, že tatínka přemluvil, ať už se vrátí domů, aby se pochlubil mamince. Ta, hrdá na svého šikovného synka i trpělivého muže, uvařila lososy tak výborné, že Antárkovi chutnaly ještě víc než kdykoliv před tím.