Příběh o drakovi

4 min. čtení

Příběh který ti budu vyprávět se stal už hodně dávno. Tehdy ještě na zemi žilo několik draků. Nebylo jich už moc, ale pár jich tady bylo. Žili si pokojně na zemi a snažili se aby je nikdo neviděl. Lidé většinou ani nevěděli, že existují. Neukazovali se před lidmi. Jen občas je někdo nečekaně na okamžik zahlédl. Někteří žili v lese. Jiní v mořích nebo v jezerech. Jeden z draků se zdržoval u vysokých skal. V zákoutí jedné velké jeskyně měl svůj domov.

Blízko těchto skal měl domek jeden chlapec. Byl to neposedný a odvážný kluk. Vlasy měl na hlavě pořád rozčepýřené jako hnízdo a z očí mu koukala vždycky nějaká rošťárna. Už ani nevím jak se jmenoval, ale protože každý den rád chodil ke skalám a šplhal na ně, tak mu všichni říkali Kamzík. Miloval ten pocit, když lezl výš a napínal všechny své svaly, aby dosáhl nejvyššího místa. Navíc nahoře na skále byl vždycky krásný pohled do celého okolí. Vždycky se pořádně zajistil popruhy a lany, aby si neublížil. Jeho tatínek ho to dobře naučil.

Jednou se ale stalo něco, na co nezapomene. Když se jednou procházel kolem skal a pozoroval ptáky, kteří tam létají, viděl nahoře mezi kameny hnízdo. Chtěl se podívat, jestli tam jsou vajíčka a tak začal šplhat. Ani si neuvědomil že nemá lana. Prostě lezl směrem nahoru. „To zvládnu. Není to až tak vysoko. Jen se podívám a půjdu dolů.“ Říkal si sám pro sebe. A tak stoupal výš. Už byl skoro u hnízda, když v tu chvíli mu uklouzla noha. Visel za jednu ruku a nemohl se přitáhnout. Z posledních sil začal volat: „Pomoc, pomoc!“

Když už tušil, že se neudrží a měl strach, z ničeho nic cítil velký vítr, co ho začal nadnášet. Jakoby se k němu zvedala zem. Vítr byl pořád silnější a on se cítil lehčí. Za chvíli už na něčem stál. A to něco ho teď odnáší směrem k zemi. Rychle se něčeho chytil a sednul si. Srdce mu bušilo tak rychle, že myslel, že mu snad vyskočí. Pomalu a bezpečně ho ta věc donesla až na zem. Seskočil a až teď se mohl podívat, kdo ho vlastně zachránil.

Byl to drak. Byl tak obrovský a krásný. Kamzík by se mu snad vešel i jen do nosní dírky. Chlapec tam stál s otevřenou pusou. Slyšel už o dracích, ale nebyl si jistý, jestli existují. Teď tu jeden stál přímo před ním. Drak neodlétal a tak se Kamzík k němu opatrně přiblížil. Natáhl pomalu ruku, sklopil oči a čekal jestli mu drak dovolí se ho dotknout. Najednou na ruce cítil teplo. Drak se jemně otřel o chlapcovu ruku. „Děkuji ti kamaráde. Zachránil si mi život. Neměl jsem tam lézt bez lana. A nebýt tebe tak by to špatně dopadlo.“ Řekl vděčně Kamzík. Drak kývnul hlavou a mrknul na důkaz toho, že rozumí. Pak odešel.

Dlouho Kamzík draka neviděl. Chodil ke skále pravidelně. Rozhlížel se z výšky na všechny strany, ale nenašel ho. Až jednou, když na procházce Kamzíka překvapil déšť, rychle se schoval do nejtemnější jeskyně. A tam našel spát svého zachránce draka. Když se drak probudil, zjistil, že je u něj jeho malý kamarád. Přitulený a schovaný do jeho velkých tlap. Od té doby už i drak věděl, že se Kamzíka nemusí bát. Že je to přítel, který ho nevyzradí ostatním lidem a který ho má rád. Vzniklo mezi nimi nerozlučné pouto přátelství.

Tohle se stalo už dávno. Dneska už draci nejsou. Ale jsou kolem nás jiní zvířecí kamarádi, kteří si zaslouží naší důvěru a lásku, co myslíš?

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 5

  1. Pohadka se dcerce libila, jenom prosim: po skalach se nesplha, ale leze (splha se po provaze nebo po tyci). jisti se opravdu pomoci lana, nikoliv popruhu. kdyz uz, tak pomoci lan, krabin a dalsich prostredku.

    1. Je to pohadka pro děti a ne odborny návod. To je to sami ,jako by jste upravovala filmi od Marvela aby to souhlasilo z realitou

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..