Byl jednou jeden pavouk, jmenoval se Tonda, a toho pavoučka nikdo neměl rád. Každý ho jen pronásledoval koštětem nebo pánvičkou, každý ho vyháněl a vyhazoval ven, ať už přišel kamkoli. A přitom si pavouk Tonda chtěl jen uplést pavučinu někde v tichém vlhkém koutku místnosti a ulovit si pár dobrých mušek ke snídani. Každý jeho den byl skoro stejný. Prolezl několika zdmi, potrubím a našel nový obývák nebo pokojíček, zkusil se uhnízdit někde v růžku, kde si ho nikdo nevšimne, a za chvíli už ho zase hnali ven, sotva že stačil utéct, aby ho někdo nezašlápl.
A pak jednoho dne se dostal až ven z města, na venkov do chatové osady. Bylo tam spousta chatiček a chat, a pavoučka Tondu napadlo, že by snad v jedné z nich mohl konečně najít útulné útočiště. „V nejhorším se schovám někde ve stodole,“ pomyslel si. A tak zkusil prozkoumat hned první chatu, na kterou narazil. Prolezl dovnitř malou škvírou ve dveřích a hned se vydal na průzkum.
„A vida, podívejme se,“ zakroutil hlavou, když narazil na další dřevěné dveře. „Copak asi je za těmi dveřmi?“ Když prolezl mezerou mezi prahem, otevřelo se před ním dlouhé kamenné schodiště a pohled na úplný pavoučí ráj. Byl to veliký podzemní sklep, s kamennými stěnami. Byl tam hezky chladný vlhký vzduch, přesně jak to měl rád, a spousta škvír a koutů, kde by si mohl vyrobit svou dokonalou pavučinu. A co víc! Z každého koutu na něj najednou zíraly tisíce očí – sklep byl plný pavouků, takových jako byl on. Chvíli jen tak stál a všechny si je překvapeně prohlížel.
„Vítej, kamaráde, jakpak ti říkají!“ zavolal na něj najednou jeden z nich.
„Jmenuji se Tonda,“ odpověděl trochu stydlivě.
„Vítej v pavoučím ráji, Tondo!“ volal na něj další
„Jak to, že je vás tu tolik? To vás odsud nikdo nevyhnal?“ divil se pavouček Tonda.
„Ne,““ vrtěli hlavou. „Paní, co tu bydlí má pavouky ráda. Když jí vlezeš do kuchyně, vyhodí tě na zahradu, ale pokud se budeš držet tady ve sklepě, nikdo ti neublíží.“
„To je nádhera!“ zaradoval se Tonda, promnul si tlapičky, a hned se pustil do spřádání krásné veliké pavučiny v prvním hezkém rohu, na který narazil.
A tak žil v tom sklepě šťastně a spokojeně se svojí pavoučí bandou, a pokud vím, tak tam takhle jsou společně zalezlí a spokojení až dodnes.
Moc pěkné, milé a konečně se někdo zastal pavouků 🙂
Moc hezké?
Super pohádka, snad už se moje malá nebude tak lekat pavouků.