Adventní pohádka 9. z 24
„Skřítku, dneska pojedeme na vánoční trhy! Koupím ti tam čepici.“
„Trhy? K čemu jsou vánoční trhy?“ ptal se hned skřítek.
„Původně byly pro lidi, aby si nakoupili zásoby, aby přežili zimu. Teď jsou taky pro lidi, ale spíš se tam nakupují ozdoby, dárky, jídlo a pití a lidé se kochají vánoční výzdobou a světýlky.“
„No tak to jdu taky.“
Skřítek se v autě usadil Andělce na klín a spolu s maminkou a tatínkem vyrazili na trhy.
Ve městě na náměstí bylo všechno ozdobeno vánočními světly. Uprostřed stál ohromný vánoční stromeček a všude se to hemžilo stánky se vším možným, co k Vánocům patří. Maminka koupila jmelí, které si zítra pro štěstí doma pověsí. Tatínek ochutnával vánoční punč a Andělka hledala stánek se skřítky a vánočními panáčky. Konečně ho našla.
„Dobrý den. Pěkně prosím, máte čepičky pro skřítky?“
„Ale jistě, děvče,“ usmál se milý pán a hned jich několik vyrovnal před Andělku.
„Mohu je vyzkoušet svému skřítkovi?“
„Ovšem, ovšem,“ usmíval se pán.
Andělka vzala červeno-bílou čepici a nasadila ji skřítkovi na hlavu. Ten se zavrtěl. Tak tuto ne. Zkusila druhou, třetí, čtvrtou, až ta poslední se skřítkovi konečně líbila. Aby ne, byla sametová, modrá, s jasně bílou bambulí. K ní mu koupila ještě kabátek a botičky. Konečně vypadal její skřítek čistě a hezky, že kdyby se posadil mezi ty nové, co tu měli vystavené na prodej, vůbec by ho mezi nimi nepoznala.
Bylo to moc hezké a pohádka taky. 👍😎👋