Sluníčka bylo čím dál víc a vylákalo ven i starého pana vědce, který seděl před svým domem na oblíbené lavičce a vyhříval se. Vedle něj seděl malý Jiřík, který panu vědci vyprávěl, jak se mu v noci zdál sen o čokoládě.
Pokračovat ve čtení →
Jednou byl pan vědec zaneprázdněný nějakým složitým výpočtem. Když ale zvedl hlavu, aby si promnul unavené oči, zpozoroval, jak se na něho ze skladu kouká jeden malý, zaprášený robot. Vypadal velice smutně.
Pokračovat ve čtení →
Už je to dávno, kdy žil na rohu ulice starý pan vynálezce. Dnes už byste ten dům těžko hledali. A nenašli byste ani pana vědce. Byl to velmi moudrý a vzdělaný starý pán. Ten pán žil ve svém domě úplně sám.
Pokračovat ve čtení →