Princ a drak

Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.

Pokračovat ve čtení →

Vláček splněných přání

Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla, jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl ani neslyšel. Ani spoustu dětí o něm neví. Vidět a slyšet ho můžou jen ty, co na něj věří. Tento vláček vyjíždí každou noc z pohádkové říše kouzel. Je to vláček splněných přání. Projíždí celým světem. Má pomalé tempo, aby ti co ho uvidí, na něj mohli naskočit a tak si splnit svůj sen, své největší přání.

Pokračovat ve čtení →

O vlkovi Mikešovi

Daleko ve vysokých horách, tam kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí. Jako správná smečka všechno dělali společně. Byli spokojeni a drželi při sobě. Jediné co je trápilo, byla medvědí rodina, co žila na druhé straně hory. Vlci a medvědi se neměli rádi. Nikdo neví proč a kdy to začalo, ale bylo to tak.

Pokračovat ve čtení →

O kmotřičkách kuchařkách

Kdysi dávno v našem malém městě stál jeden zvláštní domek. Vypadal jinak než ostatní. Měl vanilkovou barvu a místo střechy měl velkou třešeň. Celý domek vypadal jako jeden velký mufin. Z oken se mu každý den řinula krásná vůně a pomalu se roznášela úplně po celém městě. Byla to vůně různých dobrot a vynikajících pochoutek. V tom domku totiž vařily kmotřičky kuchařky.

Pokračovat ve čtení →

Jak malému lvíčátku nechtěla narůst hříva

Na africké savaně žila krásná rodina lvů. Táta lev, máma lvice a malé lvíče Otík. Otík byl velmi hravé mládě, ale maminku a tatínka poslouchal. Se svými kamarády si hezky hrál a vesele spolu dováděli. Jak Otík rostl, táta lev se rozhodl, že ho naučí lovit a starat se o rodinu. Jednoho dne přeci bude králem zvířat!

Pokračovat ve čtení →

Kouzelné pohádky

Na samotě u lesa stál jeden krásný dřevěný domeček. Kolem něj byly jen stromy a louky. Na zahradě hlídali pejsci, pásly se tam ovečky a sem tam proběhla kočička. V chlívku si hovělo prasátko a venku se kolem stavení občas prošly srnky a veverky. V domečku to všude vonělo dřevem. Bydlely tam dvě děti. Chlapeček a holčička. Artur a Lotka. Byli to nerozluční kamarádi. Všechno dělali společně. V domečku hospodařili se svým tatínkem. Pomáhali mu se starat o zvířátka, chodili spolu do lesa na procházky a pro dřevo a zažívali spolu spoustu dobrodružství. Ale ty největší zážitky přicházely vždycky večer před spaním.

Pokračovat ve čtení →

Jak Plaváček udělal správnou věc

V jedné zemi, kde nejsou skoro žádné stromy, jen je tam hodně písku a všude kolem je obrovské moře, žil malý chlapec. Bydlel s rodiči v menším domečku blízko pláže. Okna ze svého pokoje měl přímo na moře. Ráno ho budilo štěbetání racků, kteří přilétávali na kraj moře a večer ho uspávalo šumění mořských vln. Protože měl moc rád vodu a pořád plaval a potápěl se, všichni mu říkali Plaváček. Sotva se ráno nasnídal, už skočil do plavek a šel k moři. Plaváček měl taky rád zvířata. Když se potápěl, pozoroval je pod hladinou. Pod vodou viděl barevné ryby, mořské želvy a občas se připlaval na chlapce podívat i nějaký zvědavý delfín. Plaváček si moc přál mít nějaké zvíře i doma. Chtěl se o něj starat a krmit ho a hlavně ho mít jen pro sebe a mít ho blízko.

Pokračovat ve čtení →