Nebylo to ani tak dávno, co se odehrál příběh, který vám dnes povím. Stalo se to v kouzelné zemi, kde Ježíšek chystá dárky pro děti. Pomáhají mu malí vánoční skřítci. Ke své práci mají rádi vánoční náladu, kterou jim nosí vánoční hvězda. Je to ta nejjasnější, třpytící se hvězda na nejvyšším stromku na světě.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v horách, až tam, kde už byl jen samý sníh a mráz, žil sněžný muž. Bydlel na tom největším vrcholku hory, pěkně schovaný v jeskyni. Z lidí ho nikdy nikdo neviděl. A tak ani nikdo nevěděl, že existuje.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a sedmero dolinami bylo jednou jedno obrovské království. Ale navzdory všemu bohatství, které měli, život na hradě byl smutný a pochmurný, protože království bylo zakleté. Proklela ho zlá čarodějka, která začarovala Vánoce, tak aby byly bez sněhu. Rozzlobilo ji, že jako jediná nebyla pozvána na narození královy dcery Magdaleny.
Pokračovat ve čtení →
Nastala zima. Bílá pokrývka sněhu zahalila celou krajinu. Na stromech se objevila čerstvá sněhová peřina. Na teploměru teplota pod nulou a na oknech se dělala námraza. Zima přesně taková, jaká má být. Všechny děti z vesnice se scházely na nedalekém kopci, aby vyzkoušely své sáně a boby. Na kopec se vydal i Boris.
Pokračovat ve čtení →
Žili jednou muž a žena, kteří spolu měli dvě překrásné děti. Syna Toma a dceru Hanku. Žili skromně v malém domku na okraji města, ale i když toho moc neměli, radovali se ze svých dětí. Hanka byla krásná a milá holčička s překrásným hlasem. Tom byl zase velmi zručný a chytrý po svém tatínkovi. Ve všem se jim dařilo až do dne, kdy otec přišel o svoji práci v továrně.
Pokračovat ve čtení →
Od té doby, co mi maminka oznámila, že jedu na víkend k babičce, nemohla jsem se dočkat. Konečně totiž nastalo období, kdy s babičkou pečeme vánoční perníčky. Těšila jsem se, až překročím práh jejích dveří a pustíme se spolu do práce jako každé Vánoce.
Pokračovat ve čtení →
Před každými Vánocemi pekla Andulčina maminka několik druhů cukroví, uklízela, připravovala výzdobu po celém bytě, a dokonce brala Andulku na procházky a na kopec za domem bobovat. Letos je ale všechno jinak. Celá rodina se totiž bude stěhovat. Vánoce už bude Andulka s rodiči i malým bráškou Vojtíškem trávit v novém, velkém domě na vesnici.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkoměsta bylo obrovské letiště. Parkovala tam velká i malá letadla. Menší létala na vyhlídkové a poznávací výlety, větší odnášela mnoho lidí na dovolené a létala do vzdálených zemí. Mezi velkými letadly se ale našlo jedno, které bylo nešťastné. Chtělo si poletovat jen tak nad krajinou a tak rychle, jak by samo chtělo. Nechtělo převážet spoustu lidí a mít každou trasu naplánovanou dopředu. Proto se rozhodlo, že si začne létat podle sebe. Alespoň do chvíle, než málem způsobilo havárii.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou číslo, které se jmenovalo 54674565588. Žilo v království, kde panoval chaos a nepořádek. Číslo se velmi snažilo zapadnout mezi ostatní znaky a písmenka, ale bylo velmi těžké se v tomto zmatku orientovat.
Pokračovat ve čtení →
Už dva dny sněžilo a bráškové Vojta a Matěj byli ve škole jako na trní. Nemohli se dočkat, až odpoledne vyběhnou na zahradu a postaví pořádného sněhuláka. Zvonek na konci poslední hodiny ještě dozníval a oni už na sebe ve spěchu soukali čepice a rukavice a utíkali domů.
Pokračovat ve čtení →
Něco ti prozradím: I vánoční stromky mají školku. Čestné slovo, že mají. Jen ne takovou školku, jako máte vy, malé dětičky, kde jsou dveře, hračky a paní učitelky. Vánoční stromky mají školku v krásném a zeleném lese. Pod modrým nebem. Se sluníčkem. S mraky. S deštěm. I se sněhovými vločkami. Opravdu!
Pokračovat ve čtení →
Štěně se odvážilo samo do sněhu. Vidělo sníh poprvé v životě, tak nejdřív opatrně našlapovalo. Studilo to do tlapek. Pak ale začaly padat velké sněhové vločky a štěně se rozdovádělo.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
Na kraji zasněženého, velkého města stál maličký, ale zato útulný domeček. V něm žila rodinka – máma, táta, můj mladší bratr Tomáš a já – Alžběta. Navzdory všem těžkostem, kterými jsme museli kvůli nedostatku a chudobě procházet, jsme byli opravdu šťastní. Mezi našimi vztahy vládla láska, vděčnost a skromnost.
Pokračovat ve čtení →