Kdesi kdysi žilo děvče, které se jmenovalo Káča. Byla to holka upovídaná a někdy také hubatá. A navíc byla také velice ošklivá. Velký nos a uši, pihatá tvář a velké břicho. To byla Káča. Celá ves si o ní povídala. Každý týden chodila Káča k muzice a velmi si přála, aby si mohla zatancovat s nějakým mládencem. Avšak všem byla jen pro smích a nikdo ji k tanci nevyzval.
Pokračovat ve čtení →Polámal se mraveneček
Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.
Vítkovo podvečerní přátelské sezení u rybníka Olšiny
Když si Vítek s kamarády po náročném dopoledním závodu o Stříbřenku odpočinuli a všichni spáči se probudili, bylo pozdní odpoledne, skoro podvečer, a tak zahájili přípravy k večernímu „sezení“, na které se už zase všichni velmi těšili. A když se sluníčko přiblížilo ke koruně vrby, začali se opět scházet všichni od rybníka.
Pokračovat ve čtení →Jak si pejsek roztrhl kalhoty
Byl jeden z krásných parných letních dnů a pejsek s kočičkou se rozhodli, že jen tak nebudou sedět doma a vyrazí na výlet. Dlouho přemýšleli, kam by se jen mohli podívat, až to pejsek vymyslel. „Půjdeme se koupat k jezeru,“ sdělil s potěšením v očích kočičce. Kočička souhlasila a vydali se na cestu, která není příliš dlouhá.
Pokračovat ve čtení →Vyděšené strašidlo
Anička se natolik zabrala do hry s panenkami, až skoro zapomněla, že je pozvaná na návštěvu ke své kamarádce Evičce. Naštěstí měla šikovnou maminku, která jí vždy důležité věci připomněla. A tak holčička hned běžela k šatní skříni, aby si vytáhla své oblíbené šaty s puntíky, kterými se chtěla kamarádce pochlubit.
Pokračovat ve čtení →Krteček a první jarní den
Obrovské zívnutí, potom protažení a krteček je připraven vydat se na zemský povrch po dlouhém zimním spánku. Za tuto zimu měl několik snů. Třeba ten o jeho kamarádce myšce a sově. Ale už dost vzpomínání na zimní dny a vzhůru za dobrodružstvím.
Pokračovat ve čtení →Jarní hádanka
Lísteček se z hlíny klube,
copak z něho asi bude?
Proč sněhulák pláče?
Parta pěti chlapců vyběhla radostně ze školy. Důvodů k radosti měli čtvrťáci hned několik – právě jim skončilo vyučování a od rána hustě sněžilo. Cesty, chodníky, stromy i střechy domů už pokrývala bílá peřina. Nebyla to však žádná prachová peřina, ale sníh, ze kterého se dobře tvarují koule.
Jak skřítek Vítek vyzávodil perlu Stříbřenku
Sluníčko zalechtalo skřítka Vítka pod nosem a Vítek se překvapeně rozhlédl kolem sebe.
„Kdepak to jsem,“ blesklo mu hlavou, ale to už se mu vybavily příhody z předešlého dne, a tak se zavrtěl v seně a rozhlédl se, kde je zajíček Michal.
Pokračovat ve čtení →Vítkův výlet za žabkami k rybníku
O tom, jak skřítek Vítek s kamarády, zajíčkem Michalem a strakou Milenou, podnikli výlet k rybníku.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Vítek a jeho přátelé
Byl krásný letní večer, hvězdy svítily jako bílé perly na černém závoji a vzduch voněl sedmero vůněmi. V lesním mechovém koberci, u paty kmene vysokého smrku, z malého kruhového otvoru, šikovně zakrytého smrkovou větvičkou, vycházely divné zvuky. Nejdříve to bylo šeptání a šustění, pak brblání a hartusení a nakonec chrápání, jakoby tam pod zemí spal nějaký dřevorubec. A taky že ano.
Pokračovat ve čtení →Mikulášský zázrak
Byl chladný zimní večer, kdy stařičký Mikuláš seděl u svého vyhřátého krbu a sledoval, jak venku poletují bělostné vločky. Také vzpomínal na časy, kdy téměř všechny děti byly hodné a jen zřídkakdy se stávalo, že maminku s tatínkem trošku pozlobily. Nyní Mikuláš společně s čertem a andělem nosí více uhlí než dárků a dobrot, protože děti vymýšlí o mnoho více lumpáren. Moc si přál, aby bylo letos vše tak jako dříve a rozdal s andělem a čertem mnoho dárečků.
Pokračovat ve čtení →Eliška a kouzelný batůžek
V jedné hezké vile na okraji města již 10 let žila malá holčička, která se jmenovala Eliška. Eliška zrovna nechodila do školy, protože měla letní prázdniny. Jednoho prázdninového dne vyrazila do zahrady, která sousedila s jejich vilkou, jelikož tam časně ráno spatřila růžový třpytící se batůžek, jenž chtěla prozkoumat.
Pokračovat ve čtení →