Indiánské putování

Uprostřed ničeho ležela jedna krásná indiánská osada. Chybět nesměl samozřejmě náčelník kmene Hrdý bizon. Kromě něj tady bylo ale také mnoho rodin, mladých indiánů a indiánek. O zábavu se všem ale staral 5letý Malý vlk.

Chlapec, kterého měl každý rád, protože vždy uměl všechny rozesmát. Večer u ohně s oblibou poslouchal staré příběhy Hrdého bizona.

Jednoho rána přiběhl za svou maminkou a s nadšením jí povídá: „Maminko! Maminko! Tomu neuvěříš! Já rozumím řeči zvířat!“ Maminka se pousmála a mile odvětila: „Máš pravdu, Malý vlku, tomu se jen těžko věří. Nikdo neumí mluvit se zvířaty.“ Malý vlk se zakabonil a šel zkusit své štěstí jinam. Pověděl o svém daru každému indiánovi, kterého potkal, ale nikdo mu nevěřil. Někteří se mu dokonce smáli.

Jednoho dne došlo ale ve vesnici k obrovské tragédii. Zmizela voda. Hrdý bizon začal promlouvat k lidu. „Moji milovaní, zmizela voda. Nemáme ani kapku pro nás. Natož tak pro rostliny a zvířata. Musíme se zabalit a pokusit se najít lepší místo k životu.“ Všichni byli zoufalí. Pláč střídalo naříkání a po několika minutách se všichni vydali na cestu. Nikdo ale nevěděl, kam mají jít.

V tu chvíli ale Malý vlk potkal zajíce a ten mu povídá: „Malý vlku, musíte jít na sever. Právě jsem tam byl a je tam mnoho vody.“ Malý vlk to začal vykládat mamince a vtom je zaslechl Hrdý bizon. „Co můžeme ztratit? Dejme Malému vlkovi šanci a vydejme se na sever.“

Všichni nedůvěřivě pokračovali v cestě na sever, ale vodu stále nenacházeli. Vtom Malý vlk zahlédl v dálce orla, který létal nad krajinou. „Orle, orle!“ zvolal Malý vlk. „Pomůžeš nám prosím? Hledáme vodu a nedaří se nám,“ pokračoval smutně. Orlovi se malého chlapce zželelo a rozhodl se, že se stane jejich průvodcem. Z oblohy měl krásný výhled a viděl široko daleko. Nakonec je dovedl ke krásnému místu, které bylo jako stvořené pro vytvoření nové osady.

Všichni začali jásat a objímat se. V tom je zastavil Hrdý bizon. „Přátele moji, oslavy jsou na místě. Nezapomínejme ale na Malého vlka. Tolik jste se mu smáli a nakonec to je právě on, kdo nás zachránil. Jeho dar zvířecí řeči je skutečný a jen díky němu můžeme vytvořit svůj nový domov.“ Indiáni se trochu zastyděli a rozeběhli se k Malému vlkovi.

Od té chvíle se Malý vlk stal velmi uznávaným indiánem a už se mu nikdy nikdo nesmál. Svůj dar rozumět zvířatům se naučil používat, jak nejlépe mohl. Nejen že díky tomu pomáhal ostatním indiánům, snažil se ale také pomáhat všem zvířátkům, které v jeho okolí potkal. Jednoho dne bude z Malého vlka skvělý náčelník.