V neděli se šlo na návštěvu k babičce a dědečkovi. Vojtík už se těšil. Byl tolik zvědavý, co znamenají ty barvy.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Neděle – Boží hod velikonoční
Vojtíkovy veliké Velikonoce: Bílá sobota
Velikonoce jsou zase o den blíž, myslil si Vojtík a spěchal k dědečkovi. Našel ho v zahradě, jak třese jabloní.
Pokračovat ve čtení →Jak zajíček sháněl vajíčka
Už zbývaly jen dva dny do Velikonoc, když se velikonoční zajíček probudil. Promnul si oči, protáhl se na posteli, dlouze zívnul a podíval se na budík na stolečku.
„Propáníčka! Já jsem zaspal!“ polekal se. „Jak to, že ten budík nezvonil včas? Musím rychle sehnat vajíčka na nadílku!“
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Velký pátek
Byl pátek před Velikonocemi a Vojtík už se těšil, jak půjde odpoledne za dědečkem poslechnout si další část příběhu Velikonoc. Jak se ale podivil, když po obědě přišel dědeček za ním.
Pokračovat ve čtení →Největší poklad
Říká se, že na Velký pátek se otevírá země a její úkryty, ve kterých můžete najít poklad. Tak to vyprávěla babička. A takový poklad se vždycky hodí, říkala si holčička Elinka. Maminka s tatínkem by měli radost. Tatínek by si mohl koupit to pěkné auto, co se mu tak líbí. A maminka ty nádherné šaty. A mně by určitě koupili tu mňoukací kočičku na baterky, která je ták drahá.
Pokračovat ve čtení →Anetka na prázninách
Blízko tmavého lesa stála malá chaloupka. Bydlel v ní dědeček a babička. Každé prázdniny za nima jezdila jejich vnučka Anetka. Malá holčička s hnědými rovnými vlásky jako hřebíky a kouzelným úsměvem. Trávila v chaloupce u dědečka a babičky každý volný den. Jedny prázdniny se ale stalo něco, na co nikdy Anetka nezapomene.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek
Sotva Vojtík dojedl polévku ze zeleného hrášku, už spěchal k dědečkovi. Dědeček seděl ve svém oblíbeném křesle a popíjel podivný nápoj.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Škaredá středa
Vojtíkův dědeček seděl ve svém křesle a díval se z okna, jak venku prší. Kolem se loudal zamračený Vojtík a nevěděl, co má dělat. Těšil se už na velikonoční nadílku, ale do té zbývalo ještě tolik dní.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy velké Velikonoce: Šedivé úterý
Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
„A je také barevné?“
„Ale jistě,“ usmála se maminka. „Říká se mu Šedivé úterý, asi právě kvůli těm pavučinám a prachu, který se před Velikonocemi uklízí.“
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Modré pondělí
Vojtík se vracel s maminkou z nákupu. Už se těšil, až z toho doma bude pomáhat mamince dělat těsto na perníčky. Ještě víc se těšil, jak bude z těsta vykrajovat zajíčky, vajíčka a slepičky. A maminka ozdobí slepičky cukrem a lentilkami. No, na to vše se těšil, ale nejvíc se těšil, jak ty perníčky bude papat.
Pokračovat ve čtení →