Nad malým jihočeským městečkem žil jeden mráček. Byl maličký, zvesela si plul po obloze a pozoroval krásy světa. Miloval sledovat řeky, které se krajinou kroutily jako had. Velké lesy, které z výšky vypadaly jako mech.
Pokračovat ve čtení →
Začalo jaro a příroda se probouzela ze svého dlouhého spánku. Mezi zvířátky byla i malá včelka, která se na jaro těšila ze všech nejvíc. Jmenovala se Lia. Milovala květiny víc než cokoli jiného – a právě na jaře rozkvétaly po všech loukách. Svůj den trávila bzučením od jednoho květu k druhému a sbíráním nektaru do svého malého kyblíčku. Nejraději ale jen…
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Na pastvě vysoko v kopcích žila kravička jménem Josefína. Nežila tam sama. Na pastvu brzy ráno chodila se svým stádem a farmářem Tomem. Možná si řeknete, co tak může kravička celý dlouhý den na pastvě dělat. Ale pro kravičku je to druhý domov. Josefína to na pastvě milovala.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Markétka. Byla to hodná a vzorná holčička, která měla jednu nepěknou vlastnost. Nechtěla smrkat do kapesníku. Místo toho si utírala nos do rukávů. Když už měla rukávy mokré, utírala si nos do nohavic, do sukničky, do trička, prostě tam, kde zrovna bylo suché místo.
Pokračovat ve čtení →
Ve strašidelné škole byl dnes tvořivý den. Všechna malá strašidla dostala za úkol vyrobit přáníčka pro své maminky, které budou mít svátek. Blíží se totiž Den matek, kdy i strašidla chtějí maminkám ukázat, jak moc je mají ráda.
Pokračovat ve čtení →
Pod javorovým kopcem stála ves. Čtyřicet chalup, kostelík, hospoda, škola. Z komínů se kouřilo, ve dvorech kdákaly slepice, od salaše bylo slyšet zvonky ovcí. V jedné chalupě bydlel tatínek s maminkou a se dvěma dcerama. Starší Jaruška měla devět let, mladší Maruška, sedm.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Lenička byla krásná okatá holčička, která bydlela v domě se svojí maminkou, tatínkem, starším bráchou a obrovským huňatým psem. Lenička měla svůj pokojíček se spoustou hraček. Často přebíhala od jedné hračky ke druhé, žádná ji dlouho nebavila.
Pokračovat ve čtení →
Natálka s Emou se už dlouho těšily, až pojedou s rodiči na prázdniny. Každý rok vyrážely na malou horskou chatu, kde to měly tak rády. Jen co na chatu dorazily, rodiče šli vybalovat. Ale holky už měly v plánu vyrazit do lesa, který začínal hned za plotem zahrady.
Pokračovat ve čtení →
Byl deštivý den a venku řádila strašná bouřka. Malý Péťa se bouřky moc bál, ale maminka mu vždycky říkala, že když se nebude bát, po bouřce vyjde sluníčko a s ním i nádherná barevná duha.
Pokračovat ve čtení →
V divoké Africe žil byl lvíček. Teda on už nebyl malý, byl dospělý a jeho otec očekával, že od něj převezme korunu. Ne že by lvi v Africe nosili korunu. Jsou však právem nazýváni králem zvířat. Jenže náš malý lev Alfons se bál. Vůbec neměl pro strach uděláno tak jako jeho táta.
Pokračovat ve čtení →
V jednom pokojíčku si hrály dvě děti – Anička a Petříček. Oba měli spoustu hraček. Anička si nejraději hrála s panenkami, kostkami a vláčky. Petříček zase moc rád stavěl z Lega, jezdil s autíčky a tulil se s plyšáky.
Pokračovat ve čtení →
Péťa chodil do druhé třídy a na celém školním roce měl nejradši prázdniny. Kdo by neměl! Teď se blížily ty zimní, vánoční, a děti už odpočítávaly dny, kdy se rozloučí se školou. Čekání na Vánoce jim zpříjemňoval adventní kalendář, kde si každý den našly maličký dárek.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna farma, kde spolu s farmářem žila spousta zvířátek. Našli byste tam veselé kravičky, které každý den jen bučí na sluníčko a trávu, neposedné slepičky, majestátní koně a veselá růžová prasátka. Mezi prasátky bylo i jedno malé prasátko jménem Kvík.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Adámek byl malý chlapeček, který ze všeho nejvíc nesnášel zeleninu. Nejraději by jedl jen sladkosti nebo jídla, ve kterých žádná zelenina není. Sladkosti jsou sice výborné dobroty, ale my přece potřebujeme i vitamíny z ovoce a zeleniny, abychom byli zdraví a pěkně rostli.
Pokračovat ve čtení →
U kolejí v jednom městě bylo mašinkové depo… Taková spinkárna pro mašinky a vlaky, které zrovna nikam nejedou a nic nevezou. Doma tam byla i celkem už stará mašinka Bafíček. Byla jedna z posledních, kterou ještě nevyřadili. I přesto, že byla ještě provozuschopná a na svých trasách nikdy nezpůsobila žádnou nehodu, ostatní modernější mašinky se jí smály.
Pokračovat ve čtení →