Za horami dolinami se tyčil velký hrad. Na velkém hradě vládl mocný starý král Ohrnos, který tam žil se svojí krásnou dcerou Aurorou. A právě toto zvláštní jméno krále hodně vystihovalo. Král byl velmi mocný, namyšlený a vždy chodil s nosem nahoru, inu nad všemi se povyšoval a ohrnoval nos.
Pokračovat ve čtení →
V malém domku blízko lesa žil se svými rodiči malý chlapec. Jmenoval se Daniel. Hnědé vlasy měl na hlavě jak vrabčí hnízdo a oči korálově modré. Věčně odřená kolena. Stále vymýšlel nějaká dobrodružství. Kolem svého domku měl pěknou zahrádku plnou zeleniny. Pomáhal mamince se o ni starat, okopával záhonky, zaléval rostlinky a trhal plevel.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla milá a poslušná. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.
Pokračovat ve čtení →
Ve škole v Malinové ulici se měl brzy konat Halloween. A to znamená, že celá škola byla převlečená do hrozivého šatu. A holčička jménem Sára se už nemohla dočkat! Těšila se na párty v její třídě, kde se ona i její spolužáci převlečou za strašidla či hrozivá monstra.
Pokračovat ve čtení →
Když se v noci podíváme na oblohu, vidíme krásně blikající světýlka. Nejsou to však obyčejná světýlka, vysoko na obloze nad námi se totiž rozprostírá moře plné hvězd. Právě tato blikající světýlka jsou krásné hvězdy, které nás z vesmíru sledují.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden chlapeček Viktor, který právě začal chodit do školy. Tam se naučil číst, a tak si četl knížky, hlavně ty o přírodě. Dověděl se v nich o mořských potvůrkách, tropických pralesích nebo o tom, jak kytičky na slunci dělají cukr. Nejvíc ho ale zajímali pavouci.
Pokračovat ve čtení →
Hluboko v lese, až tam, kde stromy tak hustě rostou, že dělají černočernou tmu, je malý rybník. Jeho hladina se jen občas zatřpytí ve svitu měsíce. Kolem něj je tma. Nikdo z lidí k němu nechodí. Každý večer se u něj ale objevují víly. Tančí kolem něj, jemně si namáčí své bosé nohy a jejich slabounký chichotavý hlásek se rozléhá po celém lese, jako by se vznášel po větru.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v jedné africké zemi žilo několik zvířat. Všichni žili hezky spolu. Pomáhali si. Byla to jedna velká zvířecí rodina. Vždycky večer se všechna zvířata scházela u jednoho obrovského napajedla. To je takový jakoby menší rybník, kde zvířata pijou a svlažují se. A k tomu si tam vždycky spolu povídají.
Pokračovat ve čtení →
Péťa byl malý kluk, který bydlel v paneláku na okraji města. Byl trochu smutný, protože v paneláku se nikdy nic nedělo a nebyla tam ani žádná zvířátka. V bytě nemohl chovat ani pejska. Jeho nálada se vždy změnila k lepšímu tehdy, když mu maminka oznámila, že jdou na návštěvu k dědečkovi.
Pokračovat ve čtení →