V teplé džungli u velké řeky žil malý krokodýl jménem Niky. Krokodýl měl šupinaté zelené tělo a velká ústa. Spousta zvířátek se ho právě proto v džungli bála a vyhýbala se řece, ve které žil. On se však rád usmíval, ale ostatní zvířata se bála jeho velkých zubů, a právě proto mnoho kamarádů neměl. Byl z toho velmi smutný. Vždy sledoval, jak si opičky spolu hrají na stromech, jak si žabky spolu kvákají na liáně. I on chtěl nějakého kamaráda.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Denis na Štědrý den mámě vždy usilovně pomáhal. S vařením, s výzdobou, ale také s prostíráním stolu. Zajímalo ho, proč vždy prostírají talíře a příbory pro čtyři, když jsou na Vánoce jen tři. Máma, táta a on.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Ahojte! Jmenuji se Diana a mám čtyři starší sourozence. Je vám jasné, že být nejmladším v rodině není žádná výhra. Neustále mě posílají pryč za hračkami, pořád mi říkají, že ničemu nerozumím nebo že nemám otravovat dospěláky. Je to docela o ničem. Tyto Vánoce jsem se ale rozhodla, že jim všem dokážu, že už jsem velká. A vím i jak! Na Štědrý večer nebudu spát a vydržím vzhůru až do půlnoci, abych s celou rodinou mohla jít na půlnoční mši.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 22. z 24
Večer pomáhala Andělka vánočně prostírat stůl.
„A ještě šupinku,“ připomněla maminka a podala Andělce několik rybích šupinek.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to v jeden chladný lednový den. Marek kráčel s mámou po zasněženém parku a těšil se na to, až bude konečně doma, v teple. Najednou uslyšel tiché kňučení. Zastavil mámu a společně se podívali pod jednu z laviček nedaleko. Bylo tam malé štěně.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 21. z 24
„Ještě než bude večeře, rozkrojíme jablíčko,“ řekla maminka a přinesla na stůl prkýnko s jablíčkem.
„Cože? K večeři bude jenom jablko?“ polekal se skřítek.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 20. z 24
„Štědrý den je den plný kouzel a zázraků,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi, když spolu sledovali, jak si tatínek chystá lití olova. „Lidé věřili, že se tento den dá zjistit, jaký bude další rok. Jako jestli budou mít štěstí, jestli budou zdraví a tak.“
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
V našem paneláku bydlela jedna holčička, jmenovala se Elenka. S Elenkou jsem se setkala před jedním obchodem v polovině prosince. Dívala se do vyzdobeného výkladu a mračila se. Když jsem se jí zeptala, proč se mračí, odpověděla mi, že ona Vánoce neslaví. Neslavit Vánoce? A to se dá? To se může? Proč?
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 19. z 24
Na Štědrý den myslíme také na naše zvířata. Dříve jim hospodáři dávali také dobroty, aby i jejich zvířata měla hezký Štědrý den. Proto i Andělka obcházela venku všechna, která mohla. Ptáčkům dosypala do krmítka slunečnici, králíkům u babičky nadělila mrkvičku a kocourovi jeho oblíbené jídlo. Donesla i za plot talíř masa pro toulavé kočičky, které v zimě spolu s babičkou přikrmovaly.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 17. z 24
Andělka přemýšlela, kam se skřítek ztratil. Ale za chvilku se pootevřely dveře a zvenku přiskákal skřítek na umělém sobovi.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá vesnička. Stálo v ní několik domečků. Byly blízko sebe, a tak se každý s každým z té vesničky znal. Všichni byli dobrými sousedy a kamarády, ale dvě děti byly těmi nejlepšími přáteli.
Pokračovat ve čtení →