Víla Čerešnička

Jednoho krásného letního rána se malá Michaelka probudila a zjistila, že má velkou chuť na třešně. Tak se oblékla a místo snídaně se rozběhla na zahradu ke staré třešni.
Třešeň zářila do dálky svou zeleno-červenou korunou. Jen co k ní Michaelka doběhla, už měla plnou pusu slaďoučkých červených třešniček a chystala se vylézt výš pro další. Pokračovat ve čtení →

O princezně Xénii

Král Herbert 13. měl dceru Xénii, která se však zajímala pouze o plesy a jiné radovánky. Po smrti královny si chtěl už odpočinout, ale nemohl pro ni nikde najít ženicha. V širokém okolí se totiž o ní vědělo, že je pouze pro zábavu a takovou žádný z jinochů nechtěl. Jednoho dne se u bran královského paláce objevil princ Karel. Pokračovat ve čtení →

O kouzelné píšťalce

V jedné vesničce žili dva sedláci. Byli bohatí a vážení a měli hodně majetku. Oba rádi po večerech sedávali na zápraží a povídali si o tom, jak se jim daří. Dělali všechno stejně a taky měli stejně, až na jednu věc. Byla to kouzelná píšťalka.

Sedlák Vávra dostal píšťalku od svého tatínka se slovy: „Opatruj ji, Václave, přej si hezké věci a ony se ti splní. Ale pozor! Když si budeš přát něco zlého, obrátí se to proti tobě.“Pokračovat ve čtení →

Jak velká voda odnesla kapra do moře

Byl jednou jeden kapr, který si žil klidně a spokojeně v jednom malém jezírku. Jednoho dne však přišla velká voda, která s sebou odnášela vše, co jí stálo v cestě, a tak odnesla i kapra. Odnášela ho dál a dál od jeho jezírka až ho nakonec odnesla do neznámých vod. Tu kolem něj plula podivná ryba, jakou kapr nikdy v životě neviděl. „Kde to jsem?“ zeptal se jí kapr. „Jsi přeci v moři,“ odpověděla mu zvláštní ryba, „jen ochutnej jak je voda slaná.“ Jenže slaná voda kaprovi vůbec nechutnala a tak se rozhodl vydat zpátky domů. Po cestě potkával další neznámé ryby, z nichž mnohé byly dokonce větší než on. Cesta to byla věru náročná, kapr musel plout proti proudu, ale přesto se nevzdával. A kdo se nevzdává, ten zvítězí. Kapr cítil, jak byla voda pořád míň a míň slaná a nakonec svého domova dosáhl. Znovu si tak mohl klidně plavat ve svém jezírku, a jestli jezírko nevyschlo, tak si tam plave dodnes.

Jak si Terezka našla kamaráda

V malé chaloupce na kraji lesa žila jedna rodinka:  tatínek, maminka a jejich dceruška Terezka. Měli se moc rádi a nic jim nechybělo. Chodili do lesa na jahody a hráli na schovávanou. Ale když šli rodiče do lesa na dříví, Terezka si neměla s kým hrát. Její tatínek a maminka totiž v lese každé dopoledne pracovali. Terezka si zatím doma hrála s panenkou, koupala se v potoce nebo sbírala lesní jahody na kraji lesa. Měla všechno, co potřebovala, jenom ne kamaráda, se kterým by si mohla hrát.Pokračovat ve čtení →

Vodnický sněm

Každého úplňku se vodníci z celého okolí scházeli u rybníka Kalňáku. Tohoto sněmu se měl jako čestný host účastnit také zástupce korálového moře Jeho excelence Quido. Každý vodník o něm slyšel, ale téměř žádný ho ještě nespatřil. Říkalo se, že je nesmírně bohatý, chytrý a šarmantní. Všechny vodnické dcery byly proto na něj zvědavé. Konečně nastal den Quidova příjezdu. Z vozu však vystoupil starý vodník. S opovržením se podíval na ostatním, čekal totiž velkolepé uvítání a bohatou hostinu. Vodníci však byli chudí a tak přinesli jen to, co měli doma. Quido se urazil a odjel. Od té doby se na něj zapomnělo a vodníci si uvědomili, že mnohdy prostý suchozemský vodník má lepší charakter než nějaká excelence z dalekých moří.

Kouzelná vílí země

V daleké, předaleké zemi bylo jedno království. A nebylo to jen takové obyčejné království, byla to totiž země víl. Vládla mu krásná vílí královna, která měla zlaté vlasy, zlaté šaty, zlatý trůn i zlatý zámek s obrovskou zahradou. V té zahradě rostlo plno krásných květin, tekly potůčky průzračné vody a tvořily jezírka, která se zlatě třpytila ve slunci. Královna se mezi nimi ráda procházela, pila vodu z potůčků a trhala květiny. Když však viděla, že se k zámku blíží chmýří pampelišek, utíkala honem zpátky dovnitř a běžela do zlaté komnaty. Pokračovat ve čtení →

Jak princezna zachránila království

Byla jednou jedna princezna. Ráda se převlékala za chudou pocestnou a chodila do města do hostince, kde poslouchala, jak si lidi povídají pohádky, co říkají o panu králi a jak se jim daří. Když do hostince přišel nějaký chudák a prosil o trochu jídla, vždy mu dala stříbrňák a on si tak mohl koupit velký kus masa. Nikdo ji nikdy nepoznal, ale v hostinci ji měli rádi a vždy ji vítali s otevřenou náručí a korbelem piva.Pokračovat ve čtení →

Nahoru