Okolo hřbitova
cesta úvozová;
šla tudy, plakala
mladá, hezká vdova.
Plakala, želela
pro svého manžela:
neb tudy naposled
jej doprovázela. –
Holoubek (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Dceřina kletba (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Což jsi se tak zasmušila,
dcero má
což jsi se tak zasmušila?
Veselá jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!
Vodník z Kytice od Karla Jaromíra Erbena
Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Kytice (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
Polednice, Kytice – Karel Jaromír Erben
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!
O modré růži
Jednoho dne v zámecké zahradě vyrostla růže. A nebyla to růže ledajaká, byla totiž modrá. Ostatní růže se jí ale smály.
„Podívej se, jak vypadáš! Vždyť tebe si nikdo nebude chtít utrhnout!“
„Co je tohle za divnou barvu?“
Jak strom vyměnil listí za jehličky
Za devatero horami a devatero řekami, se rozkládal starobylý lužní les. Byl domovem mnoha zvířátek, která zde nacházela svůj úkryt i obživu a také zde žily nejrůznější kouzelné lesní bytosti. Hluboko v tomto lese rostl i jeden obzvlášť vysoký listnatý strom, který toho už mnohé pamatoval.
Pokračovat ve čtení →O sově, která chtěla zpívat
V jednom lese žila soví rodinka. Měli tři malé sovičky: Vendulku, Karolínku a Zuzanku. Byla to vzorná rodinka. Každý večer vstávali, umyli se večerní rosou a potom letěli na kraj lesa, aby lovili myši. Když měli dost, letěli zpátky a malé sovičky si hrály na honěnou nebo sedávaly na stromě a povídaly si.
Pokračovat ve čtení →Víla Čerešnička
Jednoho krásného letního rána se malá Michaelka probudila a zjistila, že má velkou chuť na třešně. Tak se oblékla a místo snídaně se rozběhla na zahradu ke staré třešni.
Třešeň zářila do dálky svou zeleno-červenou korunou. Jen co k ní Michaelka doběhla, už měla plnou pusu slaďoučkých červených třešniček a chystala se vylézt výš pro další.
O princezně Xénii
Král Herbert 13. měl dceru Xénii, která se však zajímala pouze o plesy a jiné radovánky. Po smrti královny si chtěl už odpočinout, ale nemohl pro ni nikde najít ženicha. V širokém okolí se totiž o ní vědělo, že je pouze pro zábavu a takovou žádný z jinochů nechtěl. Jednoho dne se u bran královského paláce objevil princ Karel.
Pokračovat ve čtení →O kouzelné píšťalce
V jedné vesničce žili dva sedláci. Byli bohatí a vážení a měli hodně majetku. Oba rádi po večerech sedávali na zápraží a povídali si o tom, jak se jim daří. Dělali všechno stejně a taky měli stejně, až na jednu věc. Byla to kouzelná píšťalka.
Sedlák Vávra dostal píšťalku od svého tatínka se slovy: „Opatruj ji, Václave, přej si hezké věci a ony se ti splní. Ale pozor! Když si budeš přát něco zlého, obrátí se to proti tobě.“
Pokračovat ve čtení →Jak velká voda odnesla kapra do moře
Byl jednou jeden kapr, který si žil klidně a spokojeně v jednom malém jezírku. Jednoho dne však přišla velká voda, která s sebou odnášela vše, co jí stálo v cestě, a tak odnesla i kapra.
Pokračovat ve čtení →Jak si Terezka našla kamaráda
V malé chaloupce na kraji lesa žila jedna rodinka: tatínek, maminka a jejich dceruška Terezka. Měli se moc rádi a nic jim nechybělo. Chodili do lesa na jahody a hráli na schovávanou. Ale když šli rodiče do lesa na dříví, Terezka si neměla s kým hrát. Její tatínek a maminka totiž v lese každé dopoledne pracovali. Terezka si zatím doma hrála s panenkou, koupala se v potoce nebo sbírala lesní jahody na kraji lesa. Měla všechno, co potřebovala, jenom ne kamaráda, se kterým by si mohla hrát.
Pokračovat ve čtení →Vodnický sněm
Každého úplňku se vodníci z celého okolí scházeli u rybníka Kalňáku. Tohoto sněmu se měl jako čestný host účastnit také zástupce korálového moře Jeho excelence Quido.
Pokračovat ve čtení →Jak princezna zachránila království
Byla jednou jedna princezna. Ráda se převlékala za chudou pocestnou a chodila do města do hostince, kde poslouchala, jak si lidi povídají pohádky, co říkají o panu králi a jak se jim daří. Když do hostince přišel nějaký chudák a prosil o trochu jídla, vždy mu dala stříbrňák a on si tak mohl koupit velký kus masa. Nikdo ji nikdy nepoznal, ale v hostinci ji měli rádi a vždy ji vítali s otevřenou náručí a korbelem piva.
Pokračovat ve čtení →