Víla Kapička

Jednou ráno se Verunka probudila, protáhla se, vyčistila si zuby a umyla oči. A jak oči otevřela, seděla před ní na umyvadle malá modrá víla. „Ahoj Verunko.” povídá „já jsem víla Kapička a ráda bych ti řekla něco o vodě.” „Dobrý den, Kapičko. Tak dobře, ráda se dozvím něco nového.” odpověděla radostně Verunka. Pokračovat ve čtení →

Paci paci pacičky

Paci paci pacičky, táta koupil botičky
a maminka pásek za myší ocásek
a babička čepičku za tu černou slepičku
a dědeček kabátek za těch deset prasátek
a kmotřička kalhotky za dva zlaté dukátky
a kmotříček kožíšek za lískový oříšek.


Paci paci pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy ťapy ťapičky, to jsou moje nožičky.

Ručky, aby dělaly, nožky aby běhaly,
očka, aby viděla, ouška, aby slyšela.

Pusika je na papání
a nosánek na čmuchání.

Víla Čerešnička

Jednoho krásného letního rána se malá Michaelka probudila a zjistila, že má velkou chuť na třešně. Tak se oblékla a místo snídaně se rozběhla na zahradu ke staré třešni.
Třešeň zářila do dálky svou zeleno-červenou korunou. Jen co k ní Michaelka doběhla, už měla plnou pusu slaďoučkých červených třešniček a chystala se vylézt výš pro další. Pokračovat ve čtení →

Dědeček Hříbeček

Jednoho krásného rána vypravil se Marek s tatínkem do lesa na houby. Od maminky dostal košík, pití a svačinu a mohli vyrazit. V lese to krásně vonělo, byl tam příjemný chládek a plno hub. Ale jakých, samé muchomůrky, holubinky a hříbek ani jeden. Mareček se těšil na slíbenou smaženici, a tak se velice zlobil. Jak tak procházel mezi muchomůrkami, schválně jednu odkopl.
„Teda Marku, co to děláš?” zjevil se před ním dědeček Hříbeček.

Pokračovat ve čtení →

Skřítek Lesnínek

Byla jednou jedna hezká holčička Martinka, která moc ráda chodila do lesa. Jednou si zase hrála v lese, běhala, křičela, smála se a jak tak běžela, najednou před ní stojí malý mužíček v zeleném oblečení z listí a hrozí na ni prstem: ,,Teda Martinko, to se nedělá, křičet v lese, plašit zvířátka. Copak doma můžeš takhle řádit?Pokračovat ve čtení →

Nahoru