Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se Tonda. Byl malý, a proto chodil s maminkou po městě za ruku. Jednoho dne se maminka rozhodla, že s Toníkem pojedou na nákup. Museli jet tramvají, pak metrem, potom kousek autobusem a od zastávky jít pěšky.
Pokračovat ve čtení →
Ahoj, jsem malá kapka vody, určitě mě znáš. Se svými kamarádkami voděnkami vytékám z vodovodu, když si myješ ručičky. Ale určitě mě znáš i z potoka, řeky nebo rybníka. Ráda bych Ti povyprávěla příběh o tom, jak jsem neposlechla svou maminku.Pokračovat ve čtení →
Přidejte se k nám na facebooku!
Lajkujte, sdílejte! Čím víc bude Pohádkozem známá, tím více pohádek tu bude! 🙂
I
Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
z věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě
vzhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny;
oltář černá rouška kryje,
na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
A hle, co se bělá v lese,
v černém lese za potokem
Za vlády vojvody Čecha byl všude řád a kázeň. Po je smrti nastaly svary a spory. Starší z rodu se sešli u mohyly Čecha a rozhodli se vyhledat nového vojvodu. Poslali pro Lecha.
Pokračovat ve čtení →
Za Tatrami se rozkládala při řece Visle původní slovanská země. V ní žilo mnoho různých rodů, které mezi sebou válčili. V ten čas se dva bratři, vojvodové Čech a Lech rozhodli, že tuto znesvářenou zemi opustí.
Pokračovat ve čtení →
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny byly velmi smutné. Hořce vzpomínaly na doby vlády kněžny Libuše. Toužily po moci a pomstě všem mužům.
Pokračovat ve čtení →
Jednou stanula Libuše s Přemyslem a družinou na vysoké skále. Najednou Libuše jako začarovaná promluvila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v dáli nad Strahovem najdete člověka, který tesá práh domu. I nazvěte hrad, který postavíte, Pražským a město pod ním Prahou. Tak jakož se knížata před prahem sklánějí, tak se i vy budete klanět mému městu, budiž mu čest a chvála.“
Pokračovat ve čtení →
Libušin kůň znal cestu velmi dobře. Přejeli hory a pláně a třetí den se dostali až k řece Bílině do Stadic. Spatřili muže vysoké postavy a ve střevících z lýka. Oral pole.
Pokračovat ve čtení →
Jako kdysi ke Krokovi, také k Libuši na Vyšehrad chodili lidé, aby je rozsoudila. Libušin soud byl pod košatou lípou. Vedle ní bylo dvanáct hospodářů nejmocnějších rodů a všude kolem lid, který se přišel podívat nebo se zastat někoho ze svého rodu.
Pokračovat ve čtení →
V dávných dobách, kdy pohádky nebyly vymyšlenými příběhy, ale skutečností, žil ve svém království mladý a krásný princ. Každému se z jeho krásy a bohatství tajil dech a princ z toho natolik zpychl, že se zapomněl chovat k lidem s úctou. Zajímal se jen o přepych a obklopoval se pouze nádhernými věcmi, mezilidské vztahy považoval za nedůležité.
Pokračovat ve čtení →
Bylo krásné letní odpoledne a liška, která si právě pochutnala na sedmi mladých havranech, se cítila spokojeně a plná energie. Rozhodla se, že si trochu zařádí na sluncem zalité louce. Skákala, točila se dokola a při jednom kotoulu náhodou spatřila v trávě malého hlemýždě, jak pomalu leze po vlhkém stéblu.
Pokračovat ve čtení →
Žil – byl jeden chudý uhlíř, který měl se svojí ženou velmi nemocné dítě, a to ho velice trápilo. Celá jeho rodina neměla dostatek jídla a trpěla hlady. Naopak jeho soused překypoval zdravím a žil sám, ale pořád si myslel, že má málo, i když měl všeho dostatek.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček jménem Pavlík. Žil se svou maminkou, starším bratrem a sestrou v malém domečku. Měl jednu věc, kterou nade vše miloval – starou červenou přikrývku. Tahal ji všude s sebou.
Pokračovat ve čtení →
Jednou měla mazaná liška velký hlad, a tak vylezla ze svého úkrytu a vydala se hledat něco k snědku. Pobíhala po čerstvě zoraném poli a čenichala, jestli nenajde nějakou myš. Náhle uviděla ježka, jak sedí u myšího hnízda a spokojeně si pochutnává.
Pokračovat ve čtení →