Mladý rytíř se vydal jednoho odpoledne na lov. Nad malým jezírkem zahlédl letět tři labutě. Byl velmi překvapený, když uviděl jak labutě dosedly na zem a do trávy odložily své peří jako nějaký nádherný hebký šat. Krásné panny se ponořily do vln a plavaly.
Netrvalo dlouho a zase z vody vystoupily, oblékly svůj labutí šat a odletěly pryč. Ta nejmladší a nejkrásnější z nich se natolik mladému rytíři zalíbila, že ve dne ani v noci nenacházel pokoje. Rytíř byl neustále smutný a ani lov ho netěšil. Matka si povšimla, že jejího syna něco trápí. Snažila se dozvědět jaký důvod má jeho smutek. Rytíř ji pověděl o podivuhodném setkání. Také se ji svěřil jak moc touží, aby se ona bílá paní stala jeho ženou. Matka mu pověděla: „Tvé přání není nesplnitelné.“ Poradila mu, aby šel příští čtvrtek po západu slunce na ono místo a pozoroval, kam panna odloží svůj šat. Ten pak musí rychle a nenápadně vzít a utíkat s ním pryč. Matka mu dala ještě jednu dobrou radu: „Ta, které šat ukradneš, přijde za tebou.“ I přes její prosby nesmíš dát její šat z rukou, ani kdyby na kolenou prosila. Za cenné rady své matce poděkoval a vzal si je k srdci.
Konečně nadešel ten den. Rytíř se ukryl na břehu jezírka a vyčkával. Slunce zapadlo a o chvilku později se ozval ve vzduchu šustot křídel. Tři labutě se snášely na břeh. Opět se proměnily ve tři krásné panny. Do trávy odložily svůj šat a běžely po písku do třpytivé vody. Rytíř se potichounku připlížil, sebral šat nejmladší panny a schoval se v nedalekém háji. Viděl, jak dvě labutě odlétají pryč. Třetí panna však přiběhla za ním, padla na sněhobílá kolena a prosila rytíře o navrácení jejího šatu. Rytíř neměl v úmyslu se jí vzdát a na její prosby odpověděl „ne“. Vzal ji do náruče, přikryl ji pláštěm a odvezl ji na svém koni na zámek.
Zanedlouho se slavila svatba. Žili spolu šťastně a měli dokonce i ty nekrásnější děti na zámku. Rytíř svou ženu velice miloval a když ho tedy poprosila, aby mohla spatřit svůj bílý šat, jejímu přání vyhověl. Ale jen se šatu dotkla, proměnila se v labuť a jako šíp vylétla otevřeným oknem pryč ze zámku. A rytíř už nikdy více svou paní nespatřil.
Ten konec je docela špatný