První verze pohádky na Pohádkozemi, nová je zde →
Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dědeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihy. A tak šel za babičkou a poprosil ji: „Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.” A babička se dala do přípravy koblížka.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →Před mnoha a mnoha lety žil jeden chudý ovčák a ten měl sedm oveček, které každý den pásal na vysoké hoře. Jako každý jiný den se ovčák vydal napást ovečky na vysokou horu. Sledoval okolí, opřel se o svou hůl a zasnil se, jaké by to bylo, kdyby všude kolem nepanovala taková drahota. Jak by své děti každý den dosyta nakrmil. V tu chvíli se odněkud vynořil maličký mužíček v červené čapce a s dlouhou bradou.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden zámek a v něm žil princ. Toužil se oženit s opravdovou princeznou. Rozhodl se, že ji bude hledat kdekoliv. A tak jezdil křížem krážem po celém světě. Hledal, ale pořád marně. Princezen bylo hodně, ale jak měl poznat, která z nich je opravdová? Zanedlouho hledat přestal a vrátil se velmi smutný na svůj zámek.
Pokračovat ve čtení →Krásná princezna žila na královském zámku až na samém vršíčku věže, kde byl prostorný pokoj s dvanácti okny. Každé z oken jí nabízelo kousek výhledu na svou říši a z posledního dvanáctého okna vidí celou svou říši a co se děje na ní i pod zemí. Královská dcera se rozhodla, že jejím manželem a králem se stane ten muž, který se dokáže schovat tak, aby ho nenašla.
Pokračovat ve čtení →Je tomu už velice a velice dávno, co u jednoho zlého a lakomého sedláka sloužila chudá děvečka. Starala se o dobytek, časně zrána musela nakrmit a podojit krávy. Večer už zase pospíchala do druhé práce. Neměla ani chvilku odpočinku. Lítala sem a tam.
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden kohoutek a slepička. Jednou se spolu vydali do obry na jahody. Slepička za chvilku uviděla jahůdku a rozdělila se s kohoutkem o půlku. Po chvilce ji našel i kohoutek, ten byl ale lakomý a o jahůdku se nerozdělil, jahoda byla ale příliš veliká a kohoutek se začal dusit.
Pokračovat ve čtení →Byli dva bratři, jeden byl velmi chudý a ten druhý naopak velmi bohatý. Jednou chtěl bohatý po chudém, aby mu pohlídal snopy na poli. Chudák seděl pod kupkou, když spatřil bílou ženu, která sbírala klasy a zastrkávala je do kupek. Pomalu se k němu přibližovala a tak využil šance zeptat se jí, kdo je a co tu dělá.
Pokračovat ve čtení →
Před dávnými časy žili král s královnou a moc si přáli děťátko. Vytoužené dítě však nepřicházelo. Jednoho dne královna v lázni odpočívala, a kde se vzala, tu se vzala, z vody vylezla žába a zaskřehotala královně: „Tvoje přání se splní. Než se rok s rokem sejde, narodí se ti dcerka.“ Než královna stihla něco říct, byla žába pryč.
Žila jednou jedna babička a dědeček a ti měli svého Budulínka. Každý den chodívali do práce a Budulínek zůstával doma sám. Babička mu pokaždé říkávala: „Buď hodný, Budulínku, hezky si hraj a nikomu neotvírej! Navařila jsem ti hodně hrášku, ten máš přeci ze všeho nejraději. Dala jsem ti ho do pece.“
Pokračovat ve čtení →
V dobách, kdy ještě pohádka byla skutečností, žil krásný mladý princ, který byl ale pyšný a sobecký. Stará čarodějnice se rozhodla ho potrestat a proměnila ho v hrozivé zvíře, na které se nedalo pohlédnout. Čarodějnice mu však dala ještě jednu šanci na vysvobození: „Pokud se do tebe zamiluje nějaká žena, staneš se opět člověkem, jinak zůstaneš navždy zvířetem!“
Pokračovat ve čtení →Liška si naplnila své bříško sedmi mladými havrany, kteří se jí připletli do cesty. Dobře se najedla a tím si zlepšila náladu. Vesele začala skotačit na palouku. Při jednom kotrmelci uviděla, jak v trávě leze hlemýžď.
Pokračovat ve čtení →Byl jeden chlapeček jménem Pavlík . Žil se svou maminkou, starším bratrem a sestrou v malém domečku. Pavlík měl rád svou červenou přikrývku a nosil ji po domě neustále sebou. „Pavlíku kolikrát jsem ti říkala, abys tu přikrývku nevláčel po všech koutech?! Byla bych opravdu ráda, kdybys mě jednou poslechl.“ Rozzlobila se na Pavlíka maminka. Zato pro jeho bratra a sestru to byla náramná zábava.
Pokračovat ve čtení →Byla jednou jedna lstivá liška. Dostala velký hlad, tak se rozhodla vylézt ze svého doupěte a vyčenichat nějakou kořist. Běhala křížem krážem po čerstvě zoraném poli a slídila po myších. Vtom narazila na ježka, který seděl pohodlně u myšího hnízda a zrovna se pouštěl s velkou chutí do žrádla.
Pokračovat ve čtení →Žila jednou jedna matka a ta byla tolik chudá, že často pro sebe a svého syna nemohla uvařit ani obyčejnou polévku. Jednoho dne došlo i dříví. Proto poslala žena svého syna do lesa. Požádala ho, aby donesl alespoň trochu roští na přihřátí polévky. Nenechal se dvakrát pobízet a vyrazil. Sbíral roští i tvrdé dřevo tak usilovně, až mu pot kapal s čela.
Pokračovat ve čtení →