Noční dobrodužství

V jednom krásném domečku na okraji lesa bydlí Petřík se svou rodinou. Má svého psího přítele Bobíka. Jednou se rozhodl, že si udělá noční výlet do lesa na průzkum. O svém plánu řekl i Bobíkovi. Sbalil si svůj batůžek. „Všichni už spí. Půjdu vzít na cestu nějaké zásoby.“ Petřík otevřel ledničku a vzal celou čtvrtku velkého dortu.

Když Bobík uviděl tu dobrotu, nadšeně se olizoval. Pak vylezl oknem. „Ještě že jsme v přízemí“. Pomyslel si. Bobík už na něj čekal venku. Oba průzkumníci se tiše vytratili z domu. Ušli jen pár kroků k lesu a Petřík se zastavil. Navrhl, že by si mohli dát kousek dortu, aby nabrali dost sil. Petřík i Bobík si pochutnali a pokračovali v cestě. Byla velká tma, takže si rozsvítili baterku a potichu našlapovali. V lese bylo ticho, jen houkání sovy se rozléhalo. „Co děláte tak pozdě večer v lese?“ ptala se jich sova Bystroočka. „Jsme průzkumníci!“ Odpověděl Petřík a posvítil si na sovu. „Máme rádi dobrodružství.“ Sova zakývala hlavou a nestačila se divit. „Les je plný nebezpečí! Co byste třeba dělali, kdybyste na cestě potkali medvěda? Medvědi nemají rádi, když je někdo ruší nebo když někdo vstoupí na jejich území.“ Snažila se je sova polekat. „Chceš nás jen zastrašit!“ nedal se Petřík. „Kdepak chlapče, víš kolik se tu potuluje nebezpečné zvěře! Také můžete narazit na hladové vlky, kteří se toulají po lese ve smečkách. Ti by vás sežrali, než bys řekl švec.“ „Nevěřím ti!“ odpověděl Petřík, ale už třesoucím se hlasem. „A to ani nemluvím o starém divočákovi, který se vyřítí na všechno, co se jen pohne!“ dodala Bystroočka. „Zničí všechno, co mu stojí v cestě.“ Petřík s Bobíkem si živě představili, jak je divočák prohání po lese. Průzkumníci toho slyšeli dost a vydali 

se na útěk. Sova se jen pousmála. „Vrátíme se domů Bobíku, maminka a tatínek se o nás určitě už budou bát a stejně nám došly zásoby na další cestu. Poběž Bobíku!“ Petřík se převlékl zpět do pyžamka a ulehl do své postele. „Tady je to lepší než v lese, viď pejsku? Jsme ještě moc malí, abychom si mohli hrát na průzkumníky, víš?“ „Haf! Haf!“ souhlasil Bobík. Oba se poučili a výlety si nechali na den a do lesa se ještě dlouho báli jít.