Noční dobrodužství

Jedné klidné noci se malý Petřík, bydlící s rodinou v malebném domku na okraji lesa, rozhodl pro tajnou výpravu. Svůj odvážný plán prozradil i svému věrnému psímu kamarádovi Bobíkovi. Než se vydali ven vstříc dobrodružství, Petřík si z lednice vzal na cestu pořádný kus dortu. Bobík se nadšeně olízl a vyskočil z okna. „Ještěže jsme v přízemí,“ zhodnotil to Petřík a proklouzl také oknem ven, kde už na něj nedočkavě čekal jeho psí průzkumník.

Sotva udělali pár kroků k lesu, Petřík navrhl rychlou dortovou pauzu, aby nabrali sílu. Po sladké hostině se ponořili do temného lesa, cestu jim ozařovala jen baterka a ticho rušilo pouze houkání sovy.

Najednou se z větví ozval hlas: „Co děláte takhle v noci v lese?“ zeptala se je sova jménem Bystroočka. „Jsme průzkumníci!“ odpověděl hrdě Petřík a posvítil na ni světlem. „Máme rádi dobrodružství.“

Sova se zamračila a vrtěla hlavou. „Eh, nesviť mi do očí! A vůbec, takto pozdě v sami v lese? Vždyť tu číhá spousta nebezpečí. Co byste dělali, kdyby se před vámi zjevil medvěd? Ti se neradi nechávají rušit a své území si hlídají.“

Petřík se snažil zůstat klidný: „Jen nás chceš postrašit!“ řekl odhodlaně.

„Ale kdepak,“ pokračovala sova vážně. „A nejenom medvěd. V tomto lese se potuluje i smečka hladových vlků. Takoví by se s vámi nemazlili, ani byste nestačili utéct!“ Petřík se už trochu začínal bát, i když se snažil nedat nic najevo.

„A to ještě nevíte o starém divočákovi,“ dodala Bystroočka. „Ten útočí na všechno, co se jen hne! Rozběhne se a vrhne se na každého, kdo mu stojí v cestě.“

Petřík i Bobík si začali živě představovat, jak je takový rozzuřený divočák honí mezi stromy. Najednou je chuť na dobrodružství nějak přešla.

„Měli bychom se vrátit domů, Bobíku,“ vydechl Petřík. „Maminka a tatínek se o nás určitě budou bát. A navíc… došel nám dort.“ „Haf!“ souhlasil Bobík.

Rychle se vrátili zpátky do domečku, Petřík se převlékl do pyžama a vklouzl do postele. „Tady je to přece jen lepší než v lese, co říkáš, Bobíku?“ řekl a pohladil pejska. „Asi jsme ještě moc malí na noční výpravy.“

„Haf! Haf!“ přitakal Bobík.

A tak si oba uvědomili, že na dobrodružství je lepší si počkat na den. Do lesa se zatím neodvažovali ani podívat.