V daleké, předaleké zemi bylo jedno království. A nebylo to jen takové obyčejné království, byla to totiž země víl. Vládla mu krásná vílí královna, která měla zlaté vlasy, zlaté šaty, zlatý trůn i zlatý zámek s obrovskou zahradou.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě byl obchod se sýry. Prodávali tam sýry kulaté i hranaté, plesnivé i s dírami, všechny druhy, na které si jenom člověk vzpomene. Nebo taky myš. Ty se totiž dozvěděly, že je v podlaze škvíra, a tak chodily každou noc sýry okusovat.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese stál starý strom. V jeho korunách měli svá hnízda ptáci i veverky, u jeho kořenů žily žížaly a všem bylo moc dobře. Strom hlídalo jedno staré strašidlo a staralo se o to, aby se všichni měli dobře.
Pokračovat ve čtení →
V jednom moři žila malá mořská víla. Jako každá mořská víla si ráda hrála s rybkami, trhala mořské řasy a pletla z nich věnečky a závodila s delfíny. Taky ráda sedávala u břehu moře za kamenem a sledovala lidi, kteří se koupali v moři a slunili na pláži.
Pokračovat ve čtení →
Žilo bylo jedno malé strašidlo. Bylo modré, mělo veliké oči a vypadalo trochu jako medvídek a trochu jako pejsek. Vlastně nebylo vůbec strašidelné a strašit ani pořádně neumělo. Ostatní strašidla se mu smála a ono z toho bylo smutné.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, když byl svět ještě plný králů, princezen, strašidel a čarodějnic, bylo úplně normální, že se ze zámku ztratila princezna. Z vedlejších království se sjížděli princové, aby ji našli, zachránili a dostali ji za ženu i s půlkou království a žili šťastně až do smrti.
Pokračovat ve čtení →
Byly jednou jedny housle a ty příšerně vrzaly. Nebylo to tím, že by na ně někdo neuměl hrát, ani tím, že by je někdo neuměl naladit, bylo to proto, že v nich bydlelo houslové strašidlo. A to strašidlo nemělo hudební sluch. A to byl právě průšvih. Už jste někdy slyšeli někoho hrát hrozně falešně? Je to proto, že strašidlo, které v nástroji bydlí, prostě jenom nemá hudební sluch.
Pokračovat ve čtení →
V jednom království žil král a královna a ti měli dceru princeznu. Byla moc krásná a taky hodná a všichni ji měli moc rádi. Vypadalo to, že princezna bude žít dlouho a šťastně do doby, než se provdá za nějakého krásného prince a potom bude žít znovu dlouho a šťastně až do smrti. Jenže to mělo háček.
Pokračovat ve čtení →
V jednom krásném lese bylo vřesoviště a v něm žila víla. Jmenovala se Vřesenka a byla celá fialová. Celé dny se starala o to, aby byl vřes krásně čistý a aby všechny staré kytičky poslušně opadaly, a potom je všechny poctivě zametla a kapičkami rosy vydrhla každé místečko.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žila byla jedna bílá paní. A jak už to tak bývá, strašila na starém hradě uprostřed lesů. Jenomže potom přišli pánové z muzea a rozkázali hrad opravit. A bílá paní se najednou ocitla bez domova. Jenom s malým kufříkem v ruce, do kterého si zabalila svůj závoj, vyrazila do světa najít si nový domov. Tak přišla do Prahy. Hrad nemusela hledat dlouho. Stál totiž na kopci a byl moc dobře vidět ze všech stran. Bílá paní se zastavila na Karlově mostě a zírala na tu nádheru.
Pokračovat ve čtení →
Byla zima. Rybníky zamrzly, cesty zamrzly, všechno se schovalo pod tlustou pokrývkou bílého sněhu. Dospělým se to moc nelíbilo, ale děti z toho měly radost a chodily stavět sněhuláky a jezdit na saních.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho dne v zámecké zahradě vyrostla růže. A nebyla to růže ledajaká, byla totiž modrá. Ostatní růže se jí ale smály.
„Podívej se, jak vypadáš! Vždyť tebe si nikdo nebude chtít utrhnout!“
„Co je tohle za divnou barvu?“
V jednom lese žila soví rodinka. Měli tři malé sovičky: Vendulku, Karolínku a Zuzanku. Byla to vzorná rodinka. Každý večer vstávali, umyli se večerní rosou a potom letěli na kraj lesa, aby lovili myši. Když měli dost, letěli zpátky a malé sovičky si hrály na honěnou nebo sedávaly na stromě a povídaly si.
Pokračovat ve čtení →
V jedné vesničce žili dva sedláci. Byli bohatí a vážení a měli hodně majetku. Oba rádi po večerech sedávali na zápraží a povídali si o tom, jak se jim daří. Dělali všechno stejně a taky měli stejně, až na jednu věc. Byla to kouzelná píšťalka.
Sedlák Vávra dostal píšťalku od svého tatínka se slovy: „Opatruj ji, Václave, přej si hezké věci a ony se ti splní. Ale pozor! Když si budeš přát něco zlého, obrátí se to proti tobě.“
Pokračovat ve čtení →
V malé chaloupce na kraji lesa žila jedna rodinka: tatínek, maminka a jejich dceruška Terezka. Měli se moc rádi a nic jim nechybělo. Chodili do lesa na jahody a hráli na schovávanou. Ale když šli rodiče do lesa na dříví, Terezka si neměla s kým hrát. Její tatínek a maminka totiž v lese každé dopoledne pracovali. Terezka si zatím doma hrála s panenkou, koupala se v potoce nebo sbírala lesní jahody na kraji lesa. Měla všechno, co potřebovala, jenom ne kamaráda, se kterým by si mohla hrát.
Pokračovat ve čtení →