V daleké, předaleké zemi bylo jedno království. A nebylo to jen takové obyčejné království, byla to totiž země víl. Vládla mu krásná vílí královna, která měla zlaté vlasy, zlaté šaty, zlatý trůn i zlatý zámek s obrovskou zahradou.
V té zahradě rostlo plno krásných květin, tekly potůčky průzračné vody a tvořily jezírka, která se zlatě třpytila ve slunci. Královna se mezi nimi ráda procházela, pila vodu z potůčků a trhala květiny. Když však viděla, že se k zámku blíží chmýří pampelišek, utíkala honem zpátky dovnitř a běžela do zlaté komnaty.
Tam totiž chmýří vždycky přistálo a když na ně královna foukla trochu zlatého prášku, z chmýříčka pampelišek se udělala nová víla.
To chmýří nebylo jen tak obyčejné. Bylo to totiž narozeninové chmýří. Pokaždé, když se někde na světě narodilo miminko, vykvetla pampeliška. A když se miminko poprvé usmálo, pampeliška odkvetla a chmýří odletělo do vílího království, kde z něj vílí královna vykouzlila novou vílu. Ta se po nějaký čas koupala v průzračných jezírkách vílího království, jedla jahody a učila se, jak vyléčit zlou nemoc nebo někomu pomoc ke štěstí. Potom letěla zpátky ke svému miminku, starala se o ně a opatrovala ho. Když miminko vyrostlo v krásnou dívku a potkalo pohledného a odvážného mládence, víla na ně foukla trošičku zlatého prášku a oni se do sebe zamilovali. Vzali se a žili spolu šťastně až do smrti a když umřeli, víla se vracela do svého království, aby se znovu koupala v krásných jezírkách, tančila při měsíčku a trhala květiny, a taky učila nové víly, jak se starat o lidi.
Tak to šlo po celé dlouhé roky, než někdo svět víl objevil a chtěl dát víly do cirkusu. Tehdy královna, aby své poddané ochránila, království začarovala. Od té doby už nikdo nikdy žádnou vílu nepotkal.
