O strašidelné vráně

V jednom království žil král a královna a ti měli dceru princeznu. Byla moc krásná a taky hodná a všichni ji měli moc rádi. Vypadalo to, že princezna bude žít dlouho a šťastně do doby, než se provdá za nějakého krásného prince a potom bude žít znovu dlouho a šťastně až do smrti. Jenže to mělo háček. 

V království žila jedna zlá, strašidelná vrána. Bydlela ve velké jeskyni na vysoké hoře a měla ráda krásné věci. Ukradla už proto plno drahých obrazů a svícnů a taky koberců a všechno střádala ve své jeskyni. Jenže potom se jí zachtělo ukrást tu nejkrásnější věc, která v království byla. A to byla princezna.

A tak jedné tmavé noci přiletěla na zámek. Svým černým, strašidelně obrovským zobákem rozbila okno princezniny ložnice a unesla ji. Princezna sice křičela, ale nic jí to nepomohlo. Vránu nikdo nedokázal chytit. A tak se princezna ocitla v jeskyni na vysoké hoře a čekala, jestli ji přijde někdo zachránit.

A taky že jo. Král dál vyhlásit odměnu a do království se začali sjíždět udatní princové. Jenže ouvej, nikomu z nich se nedařilo vránu porazit. Když se nějaký rozmáchl mečem, vrána uletěla a potom se vrátila a klovla ho svým velkým zobákem nebo ho klepla svým obrovským křídlem, a tak každý princ raději utekl. Princové brzy došli a král začínal být zoufalý.

Jenže tehdy se do jeskyně vyšplhal mladý krejčí, který to dobře uměl s nůžkami. Schoval se za obrazem a čekal. Vrána večer přiletěla a šla spát do svých krajkových peřin. Tehdy krejčí vylezl. Z kapsy vytáhl provaz, kterým vráně zavázal zobák a potom jí nůžkami rychle ušmikl peří na obou křídlech, aby už nemohla létat a někoho unášet, popadl princeznu a odvezl ji na hrad.

Princezně se cestou zalíbil natolik, že se vzali a žili spolu šťastně, měli spoustu dětí a vránu už nikdy nikdo neviděl.