Pohádková záchrana

Od té doby, co Franta objevil kouzlo písmenek a čtení, nemohli jste ho vidět jinak než s knížkou. Četl si před vyučováním, o přestávkách, ale k nelibosti některých učitelů i v hodinách. Možná by měli být spíše rádi, že miluje čtení a že jeví takový zájem o sebevzdělávání. I když Franta byl dosud ve věku, kdy jej nejvíce lákaly pohádky a dobrodružné příběhy oblíbených hrdinů jako například Dračí strážcové.

Pokračovat ve čtení →

Ubrousku, prostři se!

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.

Pokračovat ve čtení →

O Všeználkovi

Povím vám pohádku, kterou mi kdysi vyprávěl můj dědeček. Vlastně to možná ani pohádka není a je to skutečný příběh.

Za starých časů žil v sousední vesnici mlynář. Jmenoval se Neználek. Měl dva syny. Ten starší se jmenoval František a ten když vyrostl, otec ho vyučil mlynářskému řemeslu. František byl velice šikovný. Brzy zastal práci na mlýně jako jeho otec a stal se dobrým mlynářem.

Pokračovat ve čtení →

Lakomý švec

V jednom malebném údolí, jímž protékala řeka, se nacházela maličká vesnička nazývající se Dejvice. Každý si myslel, že je to vesnička, kde je každý z obyvatel štědrý a rád se dělí. Opak byl ale pravdou. Většina z místních byla lakomá a škudlila každou korunu. Ve vesnici neměli dokonce ani hodiny odbíjející pravé poledne, které dříve bývaly ozdobou vesničky.

Pokračovat ve čtení →

Zajíc a želva

Jednoho krásného slunečného dne si to po lesní cestičce pobíhal zajíc, když vtom potkal želvu, která si vykračovala pomaličku. „Ty se teda plazíš pomalu. Skoro jako had,“ povídá zajíc želvě. „Vidíš támhleten strom?“ Zeptala se želva zajíce. „Vsadím se, že k němu dříve doběhnu já,“ povídá s úsměvem. Zajíc vyprsknul smíchy. Nemohl věřit svým uším, co právě slyšel. Je přece jasné, že on je rychlejší než želva a závod vyhraje. Myslel si, že se želva snad pomátla.

Pokračovat ve čtení →

Vítkova zpáteční cesta do lesa Borovce

 Druhý den ráno, po podvečerním přátelském sezení, se Vítek s přáteli začal naši chystat na zpáteční cestu, a protože to nebyli nároční cestovatelé, byli za chvilku připraveni na cestu.

 Vítek dostal od žabek na cestu do batůžku pár sladkých stébel z rákosu, strace Mileně do něj vzal její poklady, staniolovou lodičku a perlu Stříbřenku, aby ji náhodou po cestě neztratila a byli na cestu připraveni.

Pokračovat ve čtení →
Nahoru