O princezně a jejím nejlepším příteli

Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.

Pokračovat ve čtení →

O tvrdohlavém a neposlušném traktůrkovi

O tvrdohlavém a neposlušném traktůrkovi - Midjourney
O tvrdohlavém a neposlušném traktůrkovi – Midjourney

Za hlubokým lesem u velkého pole stál velký statek. Vedle toho statku byla obrovská stodola. V ní bydlely dva neobyčejné stroje. Velký traktor a malý traktůrek. Oba dva pomáhaly farmářovi na poli se vším, co bylo potřeba na statku. Velký traktor byl silný a moudrý. Přesně věděl, co a jak má dělat. Malý traktůrek byl šikovný pomocník, ale byl neposlušný, tvrdohlavý a někdy si dělal věci po svém. A to nebylo dobré.

Pokračovat ve čtení →

O princezně Kristýně v pohádkovém světě

o-princezne-kristynce

Pamatujete na princeznu Kristýnu, která k nám zabloudila v podobě žáby z pohádkového světa? Dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak vysvobozenou princeznu dopravit zpátky k ní domů. Nakonec nás navedlo její vyprávění o tom, jak a proč ji čarodějnice zaklela. Něco Kristýna prozradila sama, zbytek už jsme si s maminkou domyslely. Pojďte si teď také poslechnout, jak to tedy s princeznou Kristýnou bylo od začátku.

Pokračovat ve čtení →

O pyšné žirafě Sáře

Mezi žirafami byl vysoký krk symbolem krásy – čím vyšší krk žirafa měla, tím byla krásnější. Nejvyšší krk v širokém okolí měla žirafa jménem Sára. To ji činilo nejkrásnější žirafou ze všech. A Sára si to moc dobře uvědomovala – byla na svůj krk velmi pyšná a vůbec se tím netajila. Chovala se k ostatním domýšlivě a povýšeně. Utahovala si z žiraf s menším krkem a kamarádila se jen s těmi, které měly také vysoké krky.

Pokračovat ve čtení →

Žabáci Hop a Skok

Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly pravidelné zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u tohohle rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na některém leknínu a kvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.

Pokračovat ve čtení →

Jak šel tatínek na dřevo a málem za to zaplatil

V jedné chaloupce na kraji vesnice bydlel hodný tatínek se svými třemi dětmi. Peněz neměli nazbyt, ale žili šťastně a spokojeně. Zima byla ale toho roku obzvláště krutá a polínka mizela v kamnech chaloupky velkou rychlostí. Než bys řekl švec, nezbylo ze zásob dřeva ve sklepě skoro nic. Mráz ale štípal až za nehty a tatínka donutil k tomu, aby vyrazil pro zásoby dřeva na topení. Musel přece zajistit, aby dětem nebyla zima. Měl si ale lépe rozmyslet, kdy do lesa vyrazit. Tolik chtěl teplo pro své děti, že úplně zapomněl na to, že se blíží poledne.

Pokračovat ve čtení →

Pěvecká soutěž

Za hlubokým lesem se rozprostírá krásná louka. Je tam plno barevných a voňavých květin. Taky tam je několik stromů a drobných keříků. Kolem těch stromů a keřů poletují malí ptáčci. Bydlí v jejich korunách. Dneska se koná velký den. U ptáčků je vyhlášená pěvecká soutěž. Všichni poctivě trénovali a vybírali ty nejhezčí písničky. A teď je měli zazpívat před porotou. V ní zasedly tři nejmoudřejší sovy. Přiletěly z lesa, aby si poslechly ptáčky zpěváčky.

Pokračovat ve čtení →

Plyšový medvídek

V celém městě šli už všichni dávno spát. Byla hluboká noc. Žádná světla v oknech nesvítila. Na nebi se jen třpytily hvězdy a houpal se měsíc. Ale přece jen byl někdo vzhůru! Na vrchním patře jednoho domu v dětském pokojíčku. Kdepak děti, ty už dávno spaly. Ten někdo stál u okna pokojíčku a bděl. Plyšový medvídek.

Pokračovat ve čtení →

Jak víla Voděnka překonala svůj strach

Voděnka byla vodní víla, která žila u jezírka uprostřed hlubokého lesa plného kouzel a pohádkových bytostí. Byl to les, do kterého lidé neměli přístup. Byl chráněn kouzlem, aby ho nikdo kromě kouzelných bytostí a lesních zvířat nemohl najít.

Kdyby nějaký člověk pohádkové bytosti objevil, znamenalo by to pro ně zkázu. Lidé se totiž nových věcí, které neznali a nechápali je, báli. Mohli by proto pohádkové bytosti z lesa vyhnat nebo uvěznit.

Pokračovat ve čtení →