Dráček Darebáček

Daleko odsud existuje pohádková říše. Je celá bílá, pokrytá sněhem. Všude, kam oko dohlédne, třpytí se sněhově bílá peřina. V téhle krajině žijí zimní draci. Jsou obrovští. Létají tiše a pozorují všechno kolem. Pomáhají lidem a pohádkovým bytostem, které tam žijí, aby jim bylo teplo. Jejich nejčastějším úkolem je rozdělat oheň. V pohádkové zimní říši je oheň jediné, co může zahřát, proto je moc důležité, aby s tím draci pomáhali. Stačí, aby foukli trochu svého ohnivého dechu na kousek dřeva, a oheň zaplápolá.

Mezi draky poletuje ale i malý dráček Darebáček, který má ze všeho legraci. Když velký drak rozdělá pro někoho oheň, dráček Darebáček rychle přiletí a oheň sfoukne. A pak honem zmizí. A už se popadá smíchy za břicho.

Všichni draci i jeho rodiče mu tolikrát vysvětlovali, že je to nebezpečné. Že to dělat nesmí, že se může něco stát. Ale Darebáček měl svou hlavu a stále neposlouchal. Dokud nenastal den, kdy se i dráček Darebáček obával toho, aby to dobře dopadlo.

Byl krásný večer. Obloha plná hvězd a ve svitu měsíce se třpytila celá sněhová krajina. Tehdy se vracel domů z dlouhé cesty trpaslík Fanda. Bydlel v malé pohádkové chaloupce a každý den chodil do jeskyní, aby tam pracoval. Ten večer byl už Fanda unavený a zmrzlý na kost. Řekl si, že se na chvíli schová blízko skal a zahřeje se u ohně.

Naskládal pár klacíků a zvolal: „Draci, moji milí strážci, prosím rozdělejte mi oheň!“ Okamžitě přiletěl drak, foukl svým ohnivým dechem na klacky a už oheň hřál. Sotva se začal trpaslík Fanda zahřívat, přiletěl dráček Darebáček, aby oheň sfouknul.

Trpaslík znovu zavolal draky. V mžiku velký přiletěl a oheň zase plápolal. Tentokrát už Darebáček nepřiletěl, a tak trpaslík u příjemného tepla a praskajících klacků začal podřimovat. Únava ho zmohla natolik, že usnul. V tu chvíli přiletěl dráček Darebáček a oheň uhasil. Jenže trpaslíka to neprobudilo. Tvrdě podřimoval.

Po chvíli začal trpaslík Fanda mrznout, přesto se neprobudil. Právě včas letěl kolem velký drak a rozhlížel se po krajině. Uviděl malého trpaslíka, jak leží ve sněhu, má námrazu na vousech a přitom spí. Ani minutu nezaváhal a hned k němu zamířil. Svým ohnivým dechem rychle rozdělal oheň a trpaslíka Fandu přiblížil co nejblíže k němu. Malý mužíček začal rozmrzávat a probouzet se. Drak ještě chvíli u Fandy počkal, aby si byl jistý, že je v pořádku, a pak šel hledat dráčka Darebáčka. Bylo mu jasné, že oheň sfouknul on.

Když ho našel, všechno mu popsal. Vysvětlil mu, jak moc je nebezpečné, co dělá. Vždyť trpaslík mohl umrznout. Darebáčkovi bylo líto, že se na něj drak zlobí. Ale když si představil, že kvůli němu málem trpaslík Fanda zmrznul, bylo mu to líto ještě víc. Nechtěl nikomu ublížit.

Od té doby je v zimní pohádkové říši vše tak, jak má být. Obrovští draci létají nad celou krajinou a dohlíží na všechny obyvatele říše. A dráček Darebáček? Nezhasíná ohně. Naopak trénuje, jak je rozdělávat. Až vyroste, chce být taky tak silný a důležitý jako velký drak.