Překvapení na drakiádě

Když přijde podzim, často venku fouká. Vítr se snaží pomoct stromkům, aby z nich spadlo co nejvíce listí. A tak fouká a fouká do všech stran. Takový vítr je nejlepší na pouštění draků. Proto se i v jednom malém městečku děti domluvily, že si uspořádají drakiádu. Všechny děti měly přijít po škole na velkou louku, kde budou pouštět své draky. To ale ještě nevěděly, kdo za nimi na louku přijde.

Blížil se tehdy ten velký den. Všechny děti se nemohly dočkat drakiády. Celé dny doma pečlivě vyráběly draky. Svazovaly a lepily špejle, používaly nejkrásnější barvičky a navazovaly na ně nejdelší špagáty. Když už nastalo odpoledne, děti se sešly na louce a začaly s pomocí rodičů pouštět své draky.

Vítr jim chtěl pomoct, a tak foukal do všech stran. Zvedal draky do nejvyšších míst a držel je nahoře co nejdéle. Děti výskaly radostí. Běhaly po louce, držely v rukách pevně špagáty a měly obrovskou radost z toho, jak se jim draci prohánějí po obloze. Byla to prostě nádhera.

Když už byla drakiáda v plném proudu, objevilo se něco na obloze. Sem tam rychle něco proletělo. Mihlo se to mezi nataženými provázky od draků. Děti se začaly rozhlížet a podivovat, co to je. Nikdo to ale nepoznal. Až najednou to mezi draky začalo létat častěji a rychleji. To něco se zamotalo do špagátů, strhlo to skoro všechny draky a pak to spadlo na zem.

Všechny děti i rodiče přiběhli k hromádce smotaných draků na zemi. „Podívejte se, co tam pod nimi je! Ne, nedívejte se! Děti běžte dál od toho!“ ozývalo se ze všech stran.

Hromádka se vrtěla a zamotávala se ještě více do sebe, až se najednou mezi tím chumlem špagátů, špejlí a různých barev objevil malý čumáček. Všichni uskočili. Po chvíli se z hromádky vyhrabal malý dráček. Koukal na všechny a nechápal, čemu se diví.

„Ahoj, já jsem dráček Darebáček. Slyšel jsem, jak se všichni domlouvají na drakiádě a chtěl jsem se taky přijít podívat a proletět se. Ale nevěděl jsem, že to budou vyrobení draci. Já myslel, že tady budou lítat opravdoví. Nezlobte se, že jsem vám to všem pokazil a zamotal se do vašich draků,“ smutně vysvětloval malý dráček.

Rodiče nejdříve nevěřícně koukali na malé stvoření. Děti ale byly nadšené. Vůbec jim nevadilo, že mají polámané draky, byly šťastné, že poznaly opravdového. Dráček Darebáček jim vysvětlil, že žije blízko v lese v jeskyni. Nikdy ho nemohl nikdo vidět, protože létal jen v noci a potichu. Byl často sám a lidí se bál. Ale když slyšel o drakiádě, myslel si, že potká ostatní draky. Nejdříve byl smutný, že je opravdu jediný dráček. Pak ale zjistil, že vlastně sám není. Skamarádil se s dětmi i s jejich rodiči.

Nejenže pak dětem pomáhal a doprovázel je do školy, ale taky když byla další drakiáda, létal spokojeně mezi papírovými draky a snažil se dětem udržovat draky co nejdéle na nebi.