Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
V krásné oblasti mezi horami a řekou se nacházelo město Hračkov. V tomto městě, jak už název napovídá, bydlely hračky. Každá hračka tam měla své místečko, na které patřila. Svůj domeček tam mělo také jojo Vlastimil. Jojo bylo v Hračkově spokojené, mělo rádo ostatní hračky a líbil se mu jeho domeček.
Pokračovat ve čtení →
Už zbývaly jen dva dny do Velikonoc, když se velikonoční zajíček probudil. Promnul si oči, protáhl se na posteli, dlouze zívnul a podíval se na budík na stolečku.
„Propáníčka! Já jsem zaspal!“ polekal se. „Jak to, že ten budík nezvonil včas? Musím rychle sehnat vajíčka na nadílku!“
Pokračovat ve čtení →
Říká se, že na Velký pátek se otevírá země a její úkryty, ve kterých můžete najít poklad. Tak to vyprávěla babička. A takový poklad se vždycky hodí, říkala si holčička Elinka. Maminka s tatínkem by měli radost. Tatínek by si mohl koupit to pěkné auto, co se mu tak líbí. A maminka ty nádherné šaty. A mně by určitě koupili tu mňoukací kočičku na baterky, která je ták drahá.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno byla dlouhá a krutá zima. Zimní víla čarovala rampouchy, sněhové vločky a studený vítr. Jaro už ale dávno mělo být. Zvířátka vykukovala ze svých skrýší a divila se, že zima pořád nekončí. To sledoval i ptáček, kterého děti celou zimu poctivě krmily. Měl je za to moc rád. Ptáček vyletěl z hnízda, aby dětem jarně zazpíval, ale písnička mu zmrzla u zobáčku. Její první tóny ale přece jen stačily k tomu, aby probudily jarní vílu.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou princeznu Amélii, která se snažila najít svůj talent. Chtěla být konečně v něčem šikovná a nápomocná jako pravé princezny. Hledala ho nejen v královské kuchyni a tělocvičně, kde se učila šermovat, ale dokonce i ve vesničce před zámkem. A tam potkala chlapečka jménem Tomáš, kterému se rozhodla pomoci.
Pokračovat ve čtení →
Za hustým lesem a barevnými loukami tyčil se zámek. A v tom zámku žila krásná princezna jménem Amélie. Hnědovlasá princeznička byla velmi zvědavá. Zajímalo ji všechno, ovšem v ničem se jí moc nedařilo. I ona chtěla být nápomocná a šikovná jako pravá princezna či talentovaná jako její bratr. Jenže naší princezničce nešel ani zpěv, ba dokonce ani tanec nebyl pro ni ten pravý. Proto se rozhodla, že najde to, v čem je dobrá.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na naše kamarádky, rybičku Rory a zelenou želvu Kory, které se snažily přes velký oceán dostat k čistému moři plnému hravých delfínů. V dnešní pohádce se dozvíme, jak jejich cesta pokračovala.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →
Alenka byla holčička stará asi jako ty. Měla světlé vlásky s nádhernými kudrlinkami, čokoládově hnědé oči a na tváři vždycky úsměv. Byla to milá a hodná holčička. Bydlela blízko lesa a trávila v něm spoustu času. Moc ráda pozorovala zvířata, nebo se jen tak procházela a poslouchala zpívající ptáčky. Zrovna dnes se v něm ovšem neprocházela úplně sama.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě, které se jmenovalo Hameln, se přemnožily krysy. Celé město se jimi jen hemžilo. Lidé z nich měli strach a byli nešťastní.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna vesnička a v té vesničce byla malá barevná školka. Barevná byla proto, že ji paní učitelky ozdobily různými pěknými duhovými barvami. A právě do této barevné školky chodil malý neposedný chlapeček jménem Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji města, až tam, kde končí všechny cesty a všechny chodníky, stojí barevný dům. Má oranžovou střechu, světle modré zdi a na nich namalované květiny. Nikdo v něm nebydlí, a přece je tam každý den plno dětí, které tam vodí rodiče. Je to školka. Není to ale obyčejná školka.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to kdysi dávno, když na světě žili rytíři, knížata a kupci, v polském městě zvaném Toruň. Město Toruň bylo proslulé obchodem, průmyslem a vynikajícím pečivem. Právě v Toruni se vyráběl ten nejchutnější perník, jaký si lze představit.
Pokračovat ve čtení →