Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Psal se krásný letní den a na zahradě rodiny Novákových na svět vykouklo 5 roztomilých štěňátek. Jedno štěňátko bylo bílé, druhé černé, třetí hnědé, čtvrté bylo hnědé s bílým ocáskem a poslední štěňátko bylo ze všech pejsků nejvýraznější-nemělo jedno ouško. Jak šel čas, štěňátka rostla, hrála si, mazlila se, ale ouško stále ne a ne narůst.
Pokračovat ve čtení →
V Africe žila jedna malá zebřička. Byla veselá, milovala svou maminku a ráda se bavila s kamarády. Jednoho dne se ale lvíče zebřičce smálo.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho krásného dne se malý sloník Toník procházel po africkém safari. Najednou, u jednoho stromu, kde zrovna snídal, si všiml malého čtyřlístku.
Pokračovat ve čtení →
V nedalekém malém městě stála krásná vila. To je domek, který je větší než ostatní. Většinou v něm bydlí několik rodin. V téhle vile bydleli se svými rodiči dva kluci. Olda a Vilda. Byli nejlepšími kamarády. Vilda bydlel v prvním patře a Olda v přízemí. Pokaždé, když někam Vilda šel, sklouzl se po zábradlí a dopadl přímo před dveře Oldy. Chodili všude spolu. Hráli společně hry a měli společné nápady. Kolem jejich vily se rozléhala krásná zahrada. Trávník tam rostl úplně měkký a měli tam hodně prostoru na své hry. Moc rádi si na zahradě hráli.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odtud se rozprostíralo krásné městečko. Bylo tam tolik domečků, že musely stát úplně blízko sebe. Jeden vedle druhého. Žilo tam spousta lidí, ale ze všeho nejvíce tam bylo dětí. V každé rodině jich bylo spoustu. Většinou se všechny spolu znaly. Navštěvovaly se, hrály si spolu, chodily spolu na výlety i do školy. V tomhle městě bylo i krásné dětské hřiště. Děti se o něj moc pěkně staraly. Každý večer, když odcházely domů, si ho hezky uklidily.
Pokračovat ve čtení →
Na konci vesnice stál již několik desítek let statek, jenž obývala stařičká babička s dědečkem, několika kravičkami, králíky a slepicemi. Vlastně tam s nimi žil i jeden velice odvážný a nebojácný pes. Říkali mu proto Nebojsa.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden ježeček jménem Bodla. Bodla žil až doposud se svou maminkou a pár sourozenci v dutině stromu, kterou tam kdysi za velké bouřky vytvořil blesk. Nyní už ale Bodla vyrostl a tak pro něj, stejně jako pro jeho sourozence, nastal čas najít si vlastní příbytek.
Pokračovat ve čtení →
Dávno před tím, než byli na Zemi lidé, tu v období druhohor žili dinosauři. Někteří byli velcí, jiní úplně malincí, někteří uměli létat a jiní zase plavat. Každý byl v něčem výjimečný.
Pokračovat ve čtení →
Malá vlaštovička Bělinka – říkali jí tak proto, že měla svítivě bílé bříško, více, než ostatní její kamarádky – se chystala se svou rodinkou na odlet do teplých krajin.
Pokračovat ve čtení →
Za několika kopci a několika údolími stála menší vesnice. Na kraji vesnice blízko lesa se ukrýval malý domek. V něm se svými rodiči bydlela Viki. Byla to holčička plná energie. Moc ráda sportovala a nejraději ze všeho běhala. Každý den vyběhla do lesa. Přeskakovala klacky a malé potůčky, vyhýbala se větvím a vždycky doběhla za les na krásnou mýtinu. Tam si sedla do trávy a užívala si výhled na celou vesnici. Bylo to její oblíbené místo, kam vůbec nebylo lehké doběhnout. Milovala to zdejší ticho a klid.
Pokračovat ve čtení →
V mraveništi v lese měli dnes všichni napilno. Mravenčí královna čekala návštěvu a její pilné dělnice sháněly pohoštění. Mezi nimi se snažil pomáhat malý mraveneček Tonda.
Pokračovat ve čtení →
„Heč,“ povídala kočička pejskovi, „já něco vím.“ „A copak?“ divil se pejsek. „Heč,“ povídá kočička, „já vím, že pan Čapek má napsat na vánoce nějaké povídání pro ty malé děti, zase něco o nás, o kočičce a pejskovi.“
Pokračovat ve čtení →
Kočka Bětka měla odjakživa spoustu kočičích kamarádek – mourovaté, zrzavé, bílé, černé, flekaté, znala kočky perské a bengálské, britské, skotské a norské, sibiřské i americké, turecké i evropské, zkrátka všechny kočky, které kdy, kdo viděl, s těmi všemi se Bětka kamarádila.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.
Pokračovat ve čtení →
Vilda byl malý dinosauří kluk. Byl celý zelený, jen na hlavě měl dva žluté růžky. Každý mu trčel na jinou stranu. Vilda celé dny běhal venku. Často potkával skupinku dinosauřích kluků hrajících fotbal. Běžel vždycky k nim, míč jim vzal a začal s ním běhat a kopat si do brány.
Pokračovat ve čtení →