Adventní pohádka 11. z 24
Vánoce by bez cukroví nebyly Vánoce. Andělka každý rok ráda pomáhala mamince i babičce cukroví vyrábět. No a také moc ráda ochutnávala. Letos už ji nechala maminka připravovat vánočku.
„Mami, proč tu máš hrášek?“ ukazovala Andělka na malou kuličku na kuchyňské lince.
„Ten se zapeče do vánočky. A na koho vyjde, ten bude mít celý rok štěstí.“
Těsto bylo připraveno a začínalo se plést.
„Ty čtyři spodní prameny z těsta jsou země, slunce, voda a vzduch,“ povídala maminka a vedla Andělčiny ruce, aby jí ukázala, jak dávat těsto přes sebe. „Prostřední jsou tři – rozum, vůle a cit. A ty poslední dva na vrchu jsou vědění a láska.“
Když bylo dopečeno, přibatolil se k Andělce skřítek.
„Hele, taky jsem ti jednu upek,“ chlubil se a podával Andělce vánočku.
„Je moc hezká. Povedla se ti. Děkuji.“
„Ochutnej,“ usmíval se nadšeně skřítek.
Andělka se s chutí zakousla, ale vzápětí se zamračila.
„Cos do toho nasypal? Vždyť je to plné tvrdých kuliček.“
„To je ten hrášek. Chtěl jsem, abys toho štěstí měla hodně.“
Andělka si vylámala všechny zuby 😁