Myška a slunečnice

3 min. čtení

Za devatero vesnicemi a devatero lesy je jedno zvláštní pole. Rostou na něm květiny, které jsou krásné a žluté a které se dokáží otáčet za sluncem. Je to pole slunečnic. Tyto květiny jsou ale taky zvláštní v tom, že dokáží mluvit. Jsou moudré a umí vždycky dobře poradit.

Na tomhle poli žije několik malých zvířátek. Například myšky, brouci a různí hraboši. V zemi mají své komůrky a vyšlapané chodby kudy chodí. Slunečnice jim dávají stín a tak si malá zvířátka můžou odpočinout od slunečních paprsků.

Jednou se takhle na poli proháněla myška se svým myšákem. Běhali sem a tam mezi slunečnicemi, schovávali se do komůrek a zase vyskakovali, užívali si krásného slunečného dne až do chvíle, kdy myšák při jednom rychlém skoku špatně dopadl a zranil si zadní tlaku. Teď tam chudáček ležel a nemohl se na ni postavit.

Myška hned běžela k němu a snažila se mu pomoct. Podepřela ho a spolu se dobelhali domů do své nory, kde ho pořádně ošetřila a dala mu něco od bolesti. Jenže taková zlomená tlapka se nezahojí jen tak rychle. A tak několik týdnů musela myška zastat všechnu práci a ještě se starat o svého myšáka.

Jednou jak šla mezi slunečnicemi malým vyšlapaným chodníčkem a nesla nějaké jídlo, celá unavená si smutně začala ztěžovat: „Já už nemůžu. Je to těžké všechno dělat a k tomu se vším myšákovi pomáhat a starat se o něj.“ Přitom si unaveně sedla na hroudu hlíny a jen tak si pro sebe vzdychla.

V tu chvíli se k ní sklonila slunečnice a řekla: „Myško moje milá, buď statečná a silná. Myšákovi bude brzo lépe a zase bude pomáhat on tobě. Do té doby si vezmi příklad z nás slunečnic. Když svítí sluníčko jsme otevřené a otáčíme se za ním. Ale co děláme, když je škaredě nebo když prší?“ „Jste skloněné.“ Odpověděla myška. „Ano to jsme.“ Pokračovala slunečnice. „Ale málokdo ví, že ty silnější slunečnice podpírají ty slabé, než zase vyjde sluníčko. Myšičko, teď je čas, kdy ty podpíráš myšáka a není to jednoduché, já vím. Ale přijde čas, kdy on bude podpírat tebe.“

Myška se usmála a odhodlána vše zvládnout se vrátila za svým myšákem. Za pár týdnů už slunečnice viděly zase pod sebou běhat myšáka i s myškou a vesele si poskakovat. Myška díky slunečnicím nikdy nezapomněla na to, jak důležité je někomu pomoct a podpírat ho.

4.7/5 - (32 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..