Slepička Bertička a ztracená vajíčka

Kohoutek, slepička Bertička a několik jejích sestřiček žilo spokojeně v kurníku. Bertička byla v očekávání a seděla na vajíčkách, ze kterých se měla vylíhnout úžasná kuřátka. Bylo jich pět a už se s kohoutkem nemohli dočkat, až budou běhat po dvoře.

Některé sestřičky jí trochu záviděly, ale co, na ně také přijde řada. Z vajíček slezla pouze ve chvíli, kdy se potřebovala najíst a napít, a hned zas běžela spokojeně kvokat. Chodila takhle jednou denně a pokaždé ve stejnou dobu. Byla vzorná maminka. Jednou se takhle šla napít a najíst, vrátila se ke svému hnízdečku – a zjistila, že vajíčka jsou pryč!

Bertičku hned napadlo, co všechno se mohlo stát. Unesl je nějaký dravec, nebo je snad snědla liška? Kuna nebo lasička? Tak nebo tak, o svá vajíčka přišla a bylo jí neskutečně smutno. Bertička poplašeně pobíhala po dvorku, ptala se všech slepiček, jestli její vajíčka neviděly, ale nikdo nic nevěděl. Byla smutná, chodila jak tělo bez duše, ale trvalo to jen pár dní. Všimla si totiž, že jedna z jejích mladších sestřiček, Amálka, nepobíhá s ostatními na dvorku, ale chodí se schovávat do nedalekého keře. Tak ji sledovala. A co nevidí!

V tom keři byla ukrytá její vajíčka. Jedno vedle druhého, nic jim nebylo, Amálka si je tam musela odkutálet. Když šla Amálka jíst, Bertička si vajíčka zase tajně přenesla do svého hnízda. Po chvíli Amálka spustila na dvorku šrumec, a běžela za Bertičkou. Byla moc smutná a smutným hláskem prohlásila: „Bertičko, promiň. Já jsem ti ty vajíčka vzala, protože jsem chtěla vlastní kuřátka. A stalo se hrozné neštěstí, neuhlídala jsem je a asi si je někdo odnesl!“ Bertička věděla, že Amálce dala dobrou lekci. Nadzvedla se a ukázala jí, že vajíčka jsou zpátky v bezpečí v jejím hnízdečku. Bertička spokojeně vyseděla pět krásných kuřátek a už si dávala hodně dobrý pozor, aby se k vajíčkům nikdo nepřibližoval, dokud nebudou venku.