Mušle a její perla

3 min. čtení

V hlubokém oceánu, až úplně na dně, rostly nádherné korály. Byly to takové různobarevné rostliny. Některé byly větší některé menší. Měly červenou, žlutou, zelenou i oranžovou barvu. Ve vodě se různě vlnily. Podle toho kam šel zrovna proud. Tyto korály byly domovem pro některé malé rybičky. Ale taky pro mnoho mušlí. Ukrývaly se v nich před různými rybáři a potápěči. Schovávaly se tam, protože pečovaly o něco vzácného. Každá mušle měla v sobě krásnou perlu. Bílou jako sníh.

Mezi červeným a modrým korálem se schovávala jedna vzácná mušle. Žila si tam spokojeně a chránila si perlu, kterou měla. Mušle byla zavřená a perlu měla ukrytou. Když by jí někdo chtěl vzít, musel by dokázat mušli otevřít. Jenže to jen tak mušle nedovolila. Když se to snažil někdo silou, zavřela se tak pevně, že s ní nikdo nehnul.

Jednou mušle odpočívala mezi svými korály, když v tom okamžiku se kolem ní voda úplně rozvlnila a objevily se kolem ní bubliny. Mušle věděla, co to znamená. Blížil se potápěč, co bude chtít její perlu. A měla pravdu. Za chvilku se objevila velká postava, která plavala kolem ní a obhlížela si ji. Byl to potápěč, který přemýšlel, jak si mušli otevřít. Vzal ji do ruky a snažil se na ní tlačit. Nešlo to. Pak zkoušel nožíkem mušli rozpůlit. Taky neuspěl. Mušlička se držela zavřená, jak nejvíc to jen šlo.

„Když ty na mě silou, tak já na tebe ještě větší silou. A neotevřu se.“ Říkala si mušle. Za pár minut to potápěč vzdal. Odplaval jinam a mušle si oddechla, že vyhrála.

Jednou ráno se ale u mušle objevil jiný potápěč. Choval se jinak. Pomalu si plaval kolem korálů a obdivoval, jak krásně vypadají. Když viděl zavřenou mušli, jemně si ji vzal do ruky. Různě si ji otáčel a zkoumal její nádherné tvary a barvu. Byl k ní tak opatrný a hodný, že to mušličku úplně překvapilo. Po chvíli ji položil zpátky mezi korály.

„Cože? On mě nechce rozpůlit ani rozbít?“ Divila se sama sobě. Mušle se mu za odměnu otevřela sama. Ukázala mu svou perlu a dovolila, aby si jí vzal. Potápěč byl šťastný, když viděl, co mu mušle dala a spokojeně odplaval. Mušle věděla, že za nějakou dobu se v ní perla vytvoří zas. Tomuto potápěči svůj drahokam dala ale ráda. Nebyl k ní hrubý a pěkně se choval. Proto byla hodná i ona na něj. Věděla, že tak je to správně. Vůbec jí nebylo líto, že teď perlu nemá. Tento potápěč si jí zasloužil. On už pak nikdy nezapomněl na to, že když se bude chovat hezky k přírodě, tak ona mu to vrátí.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..