Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Na kraji pohádkové vesnice stál krásný dům. Měl duhové barvy a na všech stěnách obrázky. Ne ledajaké obrázky, ale živé obrázky. Ano, samy se pohybovaly. Kdokoli se na ně zadíval, zjistil, že každý z nich vypráví svůj vlastní příběh. Co to bylo za kouzelný dům? Byla to knihovna. Knihovna plná knih, plná živých příběhů a pohádek.
Pokračovat ve čtení →
Když se večer setmí a místo sluníčka se na obloze objeví měsíc a hvězdy, začnou se dít podivné věci. Vlastně spíše kouzelné věci.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o holčičce, která milovala vaření a pečení. Jmenovala se Barborka. Zvědavá Barborka však byla smutná, protože dostala ve škole špatnou známku. Její maminka se jí snažila zlepšit náladu vařením večeře. Ale holčička byla stále smutná. Když vtom Barborce vypadl papírek z knihy receptů.
Pokračovat ve čtení →
Barborka byla velmi šikovná holčička. Ze všeho nejraději pomáhala mamince v kuchyni. Když se zrovna neučila, nehrála si na zahradě či v pokojíčku, našli jste ji právě v kuchyni u maminky. Tam spolu vařily a pekly všelijaké dobroty. Až vyroste, toužila být Barborka pekařkou.
Pokračovat ve čtení →
Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domě na okraji maličké vesničky bydlela zvědavá plavovlasá holčička jménem Julie. Malá Julie nejvíce na světě milovala malování. Proto měla doma hóóódně barviček a vodových barev.
Pokračovat ve čtení →
Malá Nelka byla zvědavá a hravá holčička. No nesnášela uklízení! Její pokojíček byl vždy plný hraček, které ležely všude možně, jen ne odložené v krabicích či na poličkách. Maminka se snažila, jak mohla, ale malá plavovlasá holčička ne a ne si uklidit své hračky v pokojíčku.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna kočička Micka, která žila venku na ulici. Rušné a klikaté uličky města, jiné zatoulané kočky či odpadkové koše byly to jediné, co Micka znala. A právě to byl domov šedé kočičky.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl, ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na mladého obuvníka Matouše, který žil ve vesničce pod zámkem. Pracoval jako obuvník, tak jako jeho celá rodina, i když on sám toužil být statečným rytířem na zámku, který bude chránit krále a jeho krásnou dceru, princeznu Elišku.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil jeden mladý muž jménem Matouš, který pracoval jako švec. Bylo to úctyhodné řemeslo a v jejich rodině byl obuvníkem každý. Tak jako jeho otec, tak i mladý Matouš si tohoto povolání vážil a tvrdě pracoval. Matouš byl kluk s dobrým srdcem, i když jeho otec byl na něj velmi přísný a mnohokrát musel pracovat tvrdě do noci. Jejich obuvnictví bylo proto po okolí vyhlášené, ač dukátů nazbyt neměli.
Pokračovat ve čtení →
Byly prázdniny, venku svítilo sluníčko a chlapeček Matyáš nevěděl, s čím by si ještě hrál. Dnes už si hrál se vším – s auty, s legem, jezdil na odrážedle, skákal panáka, houpal se na houpačce, klouzal na klouzačce a vlastně už si ani na všechno nevzpomněl. Moc rád by si zahrál pexeso s maminkou, ale ta chystá oběd. Potom si s Matyáškem zahraje. Už se na to těšil. Ale co do té doby bude dělat?
Pokračovat ve čtení →
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →
Byl únor. Ráno se ještě objevovaly mrazíky a sem tam spadlo pár vloček sněhu. Na kopcích se držel bílý sněhový koberec a na rybnících se třpytil led. U jednoho rybníka stála mohutná vrba. A na té vrbě seděl každý den vodník Česílko. Nosil teplý zelený kabátek, červenou čepici a zpod ní mu trčely brčálově zelené vlasy. Vodník každý den seděl na vrbě u rybníka a dával pozor na své kamarády kapříky a sumce, kteří v rybníku bydleli.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno v daleké zemi žil chudý chlapec. Jmenoval se Aladin. Každý den se procházel po trzích mezi lidmi, měl rád ten ruch a rád se koukal na všechny ty krásné věci, které tam kupci nabízeli. Však se mohl jen koukat, on i jeho matka byli chudí a nemohli si nic z toho dovolit.
Pokračovat ve čtení →