Superhrdina Bailey

Pohádka ke čtení - Superhrdina Bailey

Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!

Pokračovat ve čtení →

Jak pohádkové bytosti uzdravily Tomáška

Pohádka ke čtení - Jak pohádkové bytosti uzdravily Tomáška

Tomášek byl malý chlapec, který nechtěl pořádně jíst. Zeleninu ani ovoce nechtěl ani vidět, chodil pozdě spát a pořád koukal jen na televizi nebo do tabletu. Špatně se i oblékal, často nenosil ponožky, a když se venku zmáčel, nechtěl jít domů se převlékat. Marně mu maminka domlouvala, že z toho bude nemocný. A tak se i stalo.

Pokračovat ve čtení →

Kocourek Mourek

Pohádka pro děti - Kocourek Mourek

Byl jednou jeden líný kocourek Mourek, který žil se svou rodinkou ve velkém domečku. Bylo to Mourkovo království a ten si ho věrně hlídal. Jeho nejlepší kamarádka byla malá Anička. Vždy si s ním hrála, házela mu klubko vlny či ho podrbala. I když popravdě – Mourek byl velmi líný, nejraději ležel nebo papal pamlsky pro hodné kočičky.

Pokračovat ve čtení →

Kubík a jeho sen

Pohádka ke čtení - Kubík a jeho sen

Byl jednou jeden chlapeček jménem Kubík, který žil se svými rodiči v domečku u krásného průzračného jezírka. Malý Kubík měl velký sen, chtěl být totiž velký drsný policista jako jeho táta. Chtěl každý den pomáhat a chránit. No a co, že je mu jen dvanáct let… On vyroste a všem ukáže, jak bude velký policista.

Pokračovat ve čtení →

Hrad Český Krumlov – Jak se bílá paní starala o miminko

Pohádka ke čtení - Hrad Český Krumlov – Jak se bílá paní starala o miminko

Když se narodil na Českém Krumlově malý Petřík, všichni se radovali. Rodiče pořídili miminku ty nejlepší chůvy, které byly k sehnání, aby se o děťátko staraly ve dne v noci. Malý Petřík však v postýlce nechtěl spinkat, plakal v ní, a tak ho musely služebné často nosit a kolébat v náručí. Není se čemu divit, že byly brzy všechny unavené a usínaly u dveří pokoje vsedě na židli, některé dokonce rovnou vestoje. 

Pokračovat ve čtení →