Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
V jedné zemi, kde nejsou skoro žádné stromy, jen hodně písku a všude kolem obrovské moře, žil malý chlapec. Bydlel s rodiči v menším domečku blízko pláže. Okna ze svého pokoje měl přímo na moře. Ráno ho budilo štěbetání racků, kteří přilétávali na kraj moře, a večer ho uspávalo šumění mořských vln. Protože měl moc rád vodu a pořád plaval a potápěl se, všichni mu říkali Plaváček.
Pokračovat ve čtení →
V jedné vsi žil chlapec. Byl to pastýř a každý den vodil na louku stádo oveček. Tam je hlídal, kdyby se náhodou objevil vlk. Jenže vlk se nikdy neobjevil a chlapec se začal na pastvě hrozně nudit. Honit se za motýly už ho nebavilo, a tak vymyslel strašně hloupý nápad, jak zahnat nudu a pobavit se.
Pokračovat ve čtení →
Mirka měla silné bolesti břicha. Tak silné, že ji museli vzít do nemocnice a tam ji léčit. Mirka byla ale smutná. Ani jeden z jejích kamarádů ze školy ji během nemoci nepřišel navštívit. Celé dny ležela v posteli a nic ji nebavilo. Najednou slyšela ťukání. Na okno se posadily sýkorky.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde noc, na nebi se ukáže srpek měsíce a kolem něj začnou poblikávat hvězdičky. Některé svítí více, jiné méně. Všechny ale krásně zdobí černou oblohu. Když se pořádně zadíváš na měsíc, můžeš zahlédnout, jak na něm někdo sedí. Je to skřítek Dřímal. Vysedává si na měsíci a nožkama si houpe ve vzduchu. Jeho nebesky stříbrný kabátek se na černé obloze krásně leskne a třpytivé vlásky vlají po větru.
Pokračovat ve čtení →
Zajíci jsou velmi plaší tvorové. Stačí zašustit a už vyděšeně pádí do bezpečí. Někdy je poleká i jejich vlastní stín. Mají strach, aby je něco nesnědlo nebo je neulovil myslivec.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji malé vesnice žila v chaloupce s chatrnou doškovou střechou chudá vdova se svou dcerou. Kromě skromné střechy nad hlavou a několika slepic nic neměly. Většinou jedly jen to, co matka v létě nasbírala v lese, a peníze měly jen ty, které dcera utržila prodejem vajec na trhu. Za ty se dal aspoň koupit chleba a teplé boty na zimu.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na starou vrbu babičky Ludmily? Stará vrba byla nemocná a babiččina zvědavá vnučka Danielka se rozhodla, že babičce pomůže. Jelikož měla Danka přírodu ráda, rozhodla se, že musí najít způsob, jak starou vrbu zachrání. Ve škole je přece učili, že přírodu kolem nás musíme chránit a že stromky jsou pro životní prostředí velmi důležité! Vždyť tvoří kyslík, který dýcháme.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna zahrada, kde jste kromě krásných barevných kvítků, různých zeleninových záhonů či všelijakých ovocných stromků mohli narazit i na jeden starý strom – velkou paní vrbu. O tuto zahrádku se starala babička Ludmilka, která tam bydlela už dlouhá léta. A starou vrbu měla babička velmi ráda.
Pokračovat ve čtení →
V pátek si chlapci o přestávce povídali o tom, co budou dělat o víkendu. Jeden se chystá do kina, druhý půjde bruslit, třetí jede na výlet. „A ty děláš o víkendu co?“ zeptali se chlapci Robina. Robin se zamyslel a váhal s odpovědí.
Pokračovat ve čtení →
Katka byla milá, zlatá holčička, která nosila mašličky a pěkné sukýnky. Ráda zpívala a pěkně malovala. Jednoho dne v lednu překvapila své spolužáky, když na otázku paní učitelky, co by chtěla v životě zažít, odpověděla: „Já bych se alespoň jednou chtěla svézt na traktoru, který odhrnuje sníh.“
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil byl chudý kameník. Měl jen svůj krumpáč, mozolnaté ruce a malého synka Honzu. Žili spolu v Horách Kutných, kde bylo kamene dost a o jeho služby nikdo neměl zájem. I rozhodl se, že půjde i s chlapcem do světa.
Pokračovat ve čtení →
Tomášek byl malý chlapec, který nechtěl pořádně jíst. Zeleninu ani ovoce nechtěl ani vidět, chodil pozdě spát a pořád koukal jen na televizi nebo do tabletu. Špatně se i oblékal, často nenosil ponožky, a když se venku zmáčel, nechtěl jít domů se převlékat. Marně mu maminka domlouvala, že z toho bude nemocný. A tak se i stalo.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden Smolíček, malý pacholíček, který bydlel u jelena se zlatými parohy. Jelen se o Smolíčka staral, ale vždy ho varoval, aby nikomu neotvíral dveře, když je sám doma.
Pokračovat ve čtení →
Když nastane večer a přijde noc, na nebi se rozsvítí hvězdy. Některé jsou menší, jiné větší. Jedna svítí méně, druhá více. Jejich malá světýlka vidí děti po celé zemi. Rozestoupí se po celé obloze a dávají nám znamení, že je čas jít spát. Tyhle hvězdy nejenže svítí, ale dávají na děti pozor. Ze své velké výšky krásně vidí do dětských pokojíčků. Dohlíží na to, komu se zdají špatné sny, anebo pomáhají dětem usnout. Když nastane večer a všechno kolem utichne, hvězdičky nastraží své malé oči a uši a poslouchají, kde které dítě potřebuje jejich podporu.
Pokračovat ve čtení →