Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Bylo jednou jedno království a v tom království žil princ. Tento princ měl velmi přísné rodiče, kteří ho zamykali do nejvyšší věže. Princ tam byl celé dny sám, neměl si s kým popovídat, neměl ho kdo rozveselit. Jednoho dne zaťukal na okno malý ptáček.
Pokračovat ve čtení →
Na úplném konci města, až tam, kde už začínají lesy a pole, stojí menší dům. V něm bydlí holčička Viktorie. Chodí do druhé třídy, prostě velká holka. Blonďaté vlásky se jí na sluníčku vždycky krásné třpytí a v jejích nebesky modrých očích probleskují kouzelné jiskry.
Pokračovat ve čtení →
Do konce školy chybělo už jen pár dní. Sluníčko svítilo a pěkně hřálo, že si brzy holčičky Anča a Barča sedly do stínu na lavičku.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno město a v tom městě bydlela Elenka. Elenka byla smutná, protože se do tohoto města přestěhovali teprve nedávno, a tak v něm neměla žádné kamarádky. Měla jen malé kotě, které jí darovala babička, když se stěhovali.
Pokračovat ve čtení →
Za městem hned vedle skal se rozprostíral velký rybník. Voda v něm byla hluboká, plavalo tam několik kapříků a sumců, kolem něj poskakovalo pár žabiček a na samém dně rybníka bydlel vodník. Byl to moc hodný zelený mužík. Staral se o ryby, uklízel si v rybníčku, aby tam měl hezky čisto, a dával pozor, aby se nikomu nic u rybníka nestalo. Nejednou dokonce někomu zachránil život. Stalo se to celkem nedávno.
Pokračovat ve čtení →
Ten den se ve škole Matyášovi moc líbilo. O výtvarce vyráběli přáníčka k svátku tatínků. Přáníčko vypadalo jako otevírací auto – a auta Matyáš kreslil ze všeho nejradši. Tátovi se bude určitě líbit.
Pokračovat ve čtení →
Byli jednou jedna Katka a jeden Pepík. Byli to sourozenci. Velmi rádi jezdili na kole, chodili plavat, bruslili a hráli basketbal. Přišel však podzim a začalo pršet. A pršelo a pršelo a pršelo. Děti se nudily, a tak si zapnuly televizi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o zvědavém chlapečkovi Jirkovi, který se vydal do lesa sbírat bylinky a bobule spolu se svým věrným pejskem Brunem. A když Jirka neuposlechl radu své maminky a vešel hlouběji do lesa, potkal stařenu, které se rozhodl pomoci odnést dřevo k ní do chaloupky.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna chaloupka. V té dřevěné chaloupce na konci vesnice žil zvědavý chlapeček jménem Jirka. Chlapečka zajímalo všechno. Nejraději však chodil do lesa, kde mohl zkoumat krásy přírody. Vždy když se jeho maminka vydala na trh a otec pracovat na pole, dali Jiříkovi za úkol uklidit chalupu a nasbírat v blízkém lese bylinky, maliny či ostružiny.
Pokračovat ve čtení →
Žofinka byla roztomilá holčička, která bydlela v nedaleké vesnici. Vlásky měla světlé jako sluníčko a oči hnědé jako kaštánky. Nejraději nosila květované šaty. Milovala květiny všeho druhu. Taky proto chodila každý den moc ráda na louku.
Pokračovat ve čtení →
Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Vilíka a jeho nejoblíbenější hračku, červené autíčko jménem Red. Jak tak chlapeček cestoval s rodiči na dovolenou k moři, své autíčko po cestě ztratil. A dnes se dozvíme, jestli našlo červené autíčko Red cestu zpět ke svému nejlepšímu kamarádovi Vilíkovi.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý blonďatý chlapeček jménem Vilík, který miloval hraní s autíčky. Jeho nejoblíbenější, které ve svém dětském pokoji měl, bylo červené autíčko Red. Nebylo to však obyčejné autíčko, bylo to kouzelné autíčko, které hlídalo Vilíka od doby, co se narodil. Vždy když přišel chlapeček ze školy smutný, přišlo k němu, aby ho rozveselilo a aby si s ním mohl hrát.
Pokračovat ve čtení →
Matyáš seděl ve škole a vybarvoval obrázek tulipánu, který jim paní učitelka předkreslila. Moc ho to nebavilo, mnohem radši vybarvoval auta, a tak si u toho aspoň představoval, že pastelka závodí po papíře.
Pokračovat ve čtení →
Pavlík byl malý kluk, který měl pořád plno práce. Neustále něco vymýšlel. Jednou byl kuchařem a vařil z hlíny a trávy lektvary, podruhé zase rytířem a statečně chránil svůj postavený bunkr. Jeho fantazie a hry neměly konce. Moc rád si na něco hrál. Měl i kamarády, kteří si hráli s ním. A on byl za ně rád. Přesto mu stále něco chybělo. Co to bylo? Poznáš to z příběhu, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →