Skřítek Dřímal a hvězdičky

Audio verze pod pohádkou 👇

Když přijde noc, na nebi se ukáže srpek měsíce a kolem něj začnou poblikávat hvězdičky. Některé svítí více, jiné méně. Všechny ale krásně zdobí černou oblohu. Když se pořádně zadíváš na měsíc, můžeš zahlédnout, jak na něm někdo sedí. Je to skřítek Dřímal. Vysedává si na měsíci a nožkama si houpe ve vzduchu. Jeho nebesky stříbrný kabátek se na černé obloze krásně leskne a třpytivé vlásky vlají po větru.

Každou noc skřítek Dřímal sedí na měsíci a dává pozor na děti, které usínají. Když náhodou nemůže některé dítě usnout, skřítek Dřímal se o něj musí postarat. Z měsíce vidí na všechny děti. A to je dobře. Žádné pak nemusí mít strach, že by nakonec neusnulo. Že by bylo na to samo. Někdy ale není jednoduché pomoci dítěti usnout. Někdy musí skřítek použít všechnu svou kouzelnou moc, aby všechny děti pěkně spaly. Tak tomu bylo i jedné zimní noci.

Byl pátek večer. Pomalu se zhasínala všechna světýlka v dětských pokojících, dávaly se poslední pusy rodičům a venku už zavládla černá tma. Jen na nebi se vyhoupl měsíc a na něm seděl noční skřítek Dřímal. Světelným dalekohledem se rozhlížel do všech stran a kontroloval, jestli děti už spí. Zrovna, když si pomyslel, že je vše v pořádku a že bude klidná noc, hvězdičky za ním připluly po obloze a z dálky volaly: „Spánková pohotovost! Dřímale! Spánková pohotovost.“

„Kde? Co se děje?“ ptal se skřítek a rozhlížel se kolem. „Tam, v oranžovém domku napravo. V podkrovním pokojíku je malý chlapeček Damián. Má všude zhasnuto, ale nemůže usnout. Oči má dokořán. A už je pozdě. Má spát, ale nejde mu to,“ povídaly hvězdičky. „Dobře, hvězdičky, jdeme za ním!“ rozhodl Dřímal a zhoupl se z měsíce dolů. Svou kouzelnou mocí si vytvářel třpytivou dráhu po obloze. Hezky po ní klouzal nožkama, jako by na ní bruslil.

Když přišel k domečku Damiána, přiblížil se k jeho oknu. Kolem něj rozsel trošku své světelné nebeské záře, aby se Damiánek nebál. Ten, když to uviděl, nemohl uvěřit svým očím. Rychle se posadil na postel a čekal, co bude dál. Skřítek Dřímal zatím s pomocí hvězdiček na okno maloval a psal svým zářivým nebeským prachem. Ptal se Damiánka, proč nemůže spát, že mu rád pomůže. Od toho tady přece je, aby dětem pomohl. Když Damiánek četl zářivé a kouzelné vzkazy na okně, jen se usmíval.

Pak ale zesmutněl a řekl: „Já se bojím usnout, protože se bojím tmy. Když se zhasne, vše je strašidelné. A já jsem tady sám. Bojím se zavřít oči, protože tma se pak ještě zvětší.“ Skřítek Dřímal věděl, co dělat. Sáhl si do kapsy a vytáhl si trochu svítivého hvězdného prachu. Mezi prsty si ho rozdrobil a jemně ho foukl přes malou škvírku v okně do Damiánkova pokoje. Prach se kouzelně rozletěl na stěny pokojíku a zůstal tam. Krásně a jen lehce rozsvítil prostor kolem Damiánovy postele. Pak skřítek Dřímal přes okno zašeptal: „Už se neboj, Damiánku. Dokud budeš chtít, bude ti každý večer hvězdný prach dávat trošku světla. Já i hvězdičky na to budeme dohlížet. A časem poznáš, že tma je jen tma a že se nemusíš bát. Do té doby se ale na nás můžeš spolehnout. Tak hezké sny!“ Ještě chvíli skřítek počkal, aby se ujistil, že Damiánek opravdu zavře oči a usne. Pak se vrátil zpátky na svůj měsíc.

Od té doby už Damián vyrostl a tmy se nebojí. Nikdy ale nezapomene na to, že když měl strach, nebyl na to sám. Jedině tak mohl strach překonat. A i když je velký, každý večer kouká na měsíc a na nebe, jestli tam náhodou neuvidí skřítka Dřímala a hvězdičky, jak zase pomáhají někomu jinému.

---