Jak Plaváček udělal správnou věc

3 min. čtení

V jedné zemi, kde nejsou skoro žádné stromy, jen je tam hodně písku a všude kolem je obrovské moře, žil malý chlapec. Bydlel s rodiči v menším domečku blízko pláže. Okna ze svého pokoje měl přímo na moře. Ráno ho budilo štěbetání racků, kteří přilétávali na kraj moře a večer ho uspávalo šumění mořských vln. Protože měl moc rád vodu a pořád plaval a potápěl se, všichni mu říkali Plaváček. Sotva se ráno nasnídal, už skočil do plavek a šel k moři. Plaváček měl taky rád zvířata. Když se potápěl, pozoroval je pod hladinou. Pod vodou viděl barevné ryby, mořské želvy a občas se připlaval na chlapce podívat i nějaký zvědavý delfín. Plaváček si moc přál mít nějaké zvíře i doma. Chtěl se o něj starat a krmit ho a hlavně ho mít jen pro sebe a mít ho blízko.

Když se jednou potápěl v moři připlavala k němu zvláštní rybka. Byla žlutá s modrými pruhy a vůbec se ho nebála. Jen tak si plavala kolem a pozorovala ho. Rybka se k němu přibližovala blíž a blíž. A když už byla na dosah ruky, Plaváček toho využil. Rychle ji chytil a strčil si ji do kyblíku s vodou. Byl tak rád, že má nějaké zvířátko. Vyrobil ji nádherné akvárko. Dal jí dovnitř kamínky, rostlinky, domeček a taky písek. Akvárium zaplnil vodou z moře a rybku pustil dovnitř. Ta chudáček nevěděla, kde je. Nejdřív párkrát narazila do skla, ale pak se rychle schovala mezi rostlinky. Plaváček ji každý den krmil a snažil se co nejlépe o ni starat, ale rybka byla pořád jen schovaná. Sedl si k akváriu, zaťukal a zeptal se. „Copak ti schází? Proč se bojíš? Proč si smutná?“ Rybka pomalinku vykoukla z úkrytu. Začala zvláštně plavat kolem písku a ploutvičkou jezdila po dně. Když se přestala hýbat a voda se uklidnila, Plaváček si na dně akvária všiml nápisu, co rybka ploutvičkou napsala do písku. „Domů.“ Přečetl si nápis a pochopil. I když byl z toho smutný, věděl, že rybka patří do moře. Jedině tak bude šťastná. Na druhý den vzal rybičku a vypustil ji do moře. Ta hned začala štěstím divoce plavat a radostně se točit. „A přijdeš někdy za mou, když se budu potápět?“ Smutně se zeptal Plaváček. Rybka zakývala hlavičkou a ploutvičkou ho pohladila po ruce, kterou měl ponořenou ve vodě.

Od té doby byli nerozluční kamarádi. Každý den rybička za Plaváčkem chodila a on se na ní každý den těšil. Zpočátku mu bylo líto, že ji pustil, ale věděl že je to správné. Je přece hezké myslet na druhé a udělat něco, aby byli šťastní. Protože potom jsme šťastní i my.

4/5 - (3 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

  1. Jé to byla krásná pohádka, syn dnes před spaním čistil s tatínkem akvárium, tak to bylo velmi tématické. Moc krásná i poučná pohádka, jenom doufám, že nebude chtít zítra pustit všechny rybičky do přírody ?.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..