Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
V krásné oblasti mezi horami a řekou se nacházelo město Hračkov. V tomto městě, jak už název napovídá, bydlely hračky. Každá hračka tam měla své místečko, na které patřila. Svůj domeček tam mělo také jojo Vlastimil. Jojo bylo v Hračkově spokojené, mělo rádo ostatní hračky a líbil se mu jeho domeček.
Pokračovat ve čtení →
Už zbývaly jen dva dny do Velikonoc, když se velikonoční zajíček probudil. Promnul si oči, protáhl se na posteli, dlouze zívnul a podíval se na budík na stolečku.
„Propáníčka! Já jsem zaspal!“ polekal se. „Jak to, že ten budík nezvonil včas? Musím rychle sehnat vajíčka na nadílku!“
Pokračovat ve čtení →
Říká se, že na Velký pátek se otevírá země a její úkryty, ve kterých můžete najít poklad. Tak to vyprávěla babička. A takový poklad se vždycky hodí, říkala si holčička Elinka. Maminka s tatínkem by měli radost. Tatínek by si mohl koupit to pěkné auto, co se mu tak líbí. A maminka ty nádherné šaty. A mně by určitě koupili tu mňoukací kočičku na baterky, která je ták drahá.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →
Alenka byla holčička stará asi jako ty. Měla světlé vlásky s nádhernými kudrlinkami, čokoládově hnědé oči a na tváři vždycky úsměv. Byla to milá a hodná holčička. Bydlela blízko lesa a trávila v něm spoustu času. Moc ráda pozorovala zvířata, nebo se jen tak procházela a poslouchala zpívající ptáčky. Zrovna dnes se v něm ovšem neprocházela úplně sama.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna vesnička a v té vesničce byla malá barevná školka. Barevná byla proto, že ji paní učitelky ozdobily různými pěknými duhovými barvami. A právě do této barevné školky chodil malý neposedný chlapeček jménem Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji města, až tam, kde končí všechny cesty a všechny chodníky, stojí barevný dům. Má oranžovou střechu, světle modré zdi a na nich namalované květiny. Nikdo v něm nebydlí, a přece je tam každý den plno dětí, které tam vodí rodiče. Je to školka. Není to ale obyčejná školka.
Pokračovat ve čtení →
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v horách, až tam, kde už byl jen samý sníh a mráz, žil sněžný muž. Bydlel na tom největším vrcholku hory, pěkně schovaný v jeskyni. Z lidí ho nikdy nikdo neviděl. A tak ani nikdo nevěděl, že existuje.
Pokračovat ve čtení →
Nastala zima. Bílá pokrývka sněhu zahalila celou krajinu. Na stromech se objevila čerstvá sněhová peřina. Na teploměru teplota pod nulou a na oknech se dělala námraza. Zima přesně taková, jaká má být. Všechny děti z vesnice se scházely na nedalekém kopci, aby vyzkoušely své sáně a boby. Na kopec se vydal i Boris.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
Liduška byla blonďatá holčička, která trávila nejvíce času v lese. Moc ráda si tam četla, odpočívala a dávala do krmelců různé dobroty pro srnky. Milovala, když si mohla jen tak lehnout do mechu, cítit vůni hříbků a zkoušet lesní ovoce, které rostlo všude kolem. Jednou ale Liduška potkala v lese někoho, koho ještě nikdy neviděla. Ani vlastně netušila, že někdo takový existuje.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero řekami a za devatero horami stála chaloupka. Vypadala jako perníková, ale nebyla. Byla úplně celá dřevěná. Její okna byla malovaná a z komína vždycky vystupoval dým z voňavého dřeva. V té chaloupce bydlel pohádkový dědeček. Byl to nejlepší vypravěč pohádek. Děti i zvířátka z celého okolí chodila za dědečkem poslechnout si jeho příběhy.
Pokračovat ve čtení →