Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Váša se rozhodl, že letos na Velikonoce už půjde na koledu sám. Je už přece velký kluk. Vždyť už dosáhne na kliku! Tatínek mu pomohl uplést pomlázku. Na Bílou sobotu, to je sobota před velikonočním pondělím, kdy se chodí koledovat, si uvázal na pomlázku bílou mašličku. Ostatní barevné mašličky si totiž vykoleduje. Tak to vyprávěla babička.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde jaro, louky se začnou třpytit všemi barvami. Tráva je v tu chvíli nejzelenější, jak jen může být a mezi ní se objevují krásně pestrobarevné květiny. Některé vzorně stojí jako stožár, jiné se otáčí za sluníčkem a další jsou mírně ohnuté a visí jako zvonečky. Když se pořádně zadíváš do květů těch květin, uvidíš jak mezi nima poskakuje malinká víla.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za horami a dolinami se schovávalo jedno malé království. Jmenovalo se Království labutí. Tento název neslo díky krásnému jezeru, které se třpytilo uprostřed království jako ten nejzářivější klenot. Královské jezírko bylo plné krásných bílých labutí. A právě proto neslo království tak honosný název.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v širém oceánu žila jedna osamělá velryba Helga. Sama putovala velkým chladným oceánem hledajíc přítele.
Pokračovat ve čtení →
V dubovém lese bydlí několik zvířátek. Lišky tam mají své nory, ježci své pelíšky v listí a veverky domečky ve stromech. Všechna zvířata tam žijí hezky spolu. Je to taková zvířecí dubová vesnice. Starostkou v této lesní vesnici je sova. Nejmoudřejší zvíře v lese. Dohlíží z výšky na to, aby se zvířátka měla dobře a aby se nic špatného nestalo.
Pokračovat ve čtení →
V celém městě šli už všichni dávno spát. Byla hluboká noc. Žádná světla v oknech nesvítila. Na nebi se jen třpytily hvězdy a houpal se měsíc. Ale přece jen byl někdo vzhůru! Na vrchním patře jednoho domu v dětském pokojíčku. Kdepak děti, ty už dávno spaly. Ten někdo stál u okna pokojíčku a bděl. Plyšový medvídek.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná louka. Kvítky zdobily louku jako ten nejkrásnější duhový koberec. Kvítky byly právě ve své největší slávě. Veselí ptáčci si poletovali kolem a zpívali ty nejkrásnější písně.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Byla na jedné krásné louce farma. A na této velké farmě žili spolu s farmářem i jeho zvířátka. Mohli jsme tam natrefit na malé koníky, růžová veselá selátka, kokodající slepičky či šedé skákající zajíčky.
Pokračovat ve čtení →
Považte, děti, co se pejskovi jednou stalo!
Hopsal, skákal, hrál si s kočičkou na louce, váleli sudy, dělali kotrmelce a všelijaké jiné komedie a při tom si někde vrazil do pacičky ostrý střep. Byl to malý střep, ale hodně to bolelo a nemohl na tu nožičku dobře došlápnout.
Pokračovat ve čtení →
Zimní dny uplynuly jako voda a poslední sníh sluníčko už dávno rozpustilo. Jeho paprsky hřály čím dál víc a probudily všechna zvířátka, která přes zimu spala. A ta, která nespala, vybíhala na sluníčko také, aby si ohřála tělíčka. Ptáčci naladili jarní noty a zpívali o sto šest. Jaro zase přišlo.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kocourek jménem Artur. Černý kocourek žil se svou paničkou Anabell v bytě v šestém patře. Nejraději seděl na měkoučké dece na parapetu okna, odkud sledoval ruch města. Užíval si bydlení ve městě. Ruch města, světla aut a z billboardů, zajímavé vůně z ulice, to ho na městě nejvíce fascinovalo. Někdy ho dokonce panička vzala i do blízkého parku, odkud měl město jako na dlani, byl v jeho přímém srdci!
Pokračovat ve čtení →
Ve vrbovém údolí byl velký rybník. Žilo v něm hodně ryb. Kapři i sumci. Jednou v neděli se měla stát v rybníce velká událost. Měli se vylíhnout malí kapříci. Ostatní rybky se nemohly dočkat. Těšily se, až se objeví první jikry. A až trošku nabobtnají a vyrostou, budou z nich mladí kapříci. Rybky jim pak ukážou celý rybník a budou s nimi dovádět.
Pokračovat ve čtení →
„Větvičku za větvičkou, klacík za klacíkem,“ prozpěvoval si čáp, který létal na nebi. Bylo jaro a tenhle čáp bez přestání přilétával k opuštěnému komínu a pak zase zpátky do blízkého lesa. Nosil si postupně větvičky a skládal je na vrchol komínu. Stavěl si tam z nich hnízdo. Těšil se, že až ho bude mít hotové, nastěhuje se tam s ním jeho milovaná paní čápová a budou moci mít spolu malá čapí miminka.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna opička jménem Viva. Tato opička však měla zvláštní barvu. Nebyla celá hnědá jako jiné její kámošky opičky, ale měla růžovou srst s hnědými fleky. Jiné opice se jí proto často smály, že vypadá jako žirafa, a ne jako pravá opice.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna holčička, která měla zlaté vlásky. Proto jí všichni říkali Zlatovláska. Holčička chodila často do lesa na houby, na maliny a jahody. Jednou ale zašla daleko a zabloudila. Chodila dlouho a pořád se jí nedařilo najít správnou cestu domů. Dostala se jen hlouběji do lesa.
Pokračovat ve čtení →