Žížala Eliška maluje

V jednom domě na okraji maličké vesničky bydlela zvědavá plavovlasá holčička jménem Julie. Malá Julie nejvíce na světě milovala malování. Proto měla doma hóóódně barviček a vodových barev.

Když měla svátek, vždy jí maminka či prarodiče koupili všelijaké barvičky. Julie si malovala ve svém růžovém pokojíčku, ale když se oteplilo a sluníčko svítilo na obloze, malovala si i na zahradě. A na této zahradě u malé Julie žila i žížala Eliška. Vždy když se holčička vydala ven spolu se svými barvičkami a obrazy, tak ji malá žížala Eliška potají sledovala, jak si maluje těmi krásnými barvami všeho druhu.

„Jú, kdybych i já tak měla ručičky a mohla si tak krásně malovat,“ řekla si smutně Eliška. Žížaly totiž takové ručičky nemají, mají jen dlouhé tělíčko a s tím se asi nedá malovat, vzdychala smutně Eliška. Kdyby tak i ona mohla malovat jako Julie. A tak Eliška jen z dálky sledovala, jak Julie krásně maluje stromy i kvítka, zvířátka či sluníčko. Byly to krásné obrázky plné barev, holčička byla velmi chytrá.

Pohádka ke čtení - Žížala Eliška maluje
Žížala Eliška maluje

Jednou se Julie opět vydala malovat svůj další obrázek na zahrádku. Jak si tak malovala, nechtěně si na zem vylila všechny své barvy. Rychle se postavila a utíkala za maminkou říct jí, co se stalo. „Mami, mami, barvy se mi vylily na travičku!“ křičela smutně malá holčička.

Jak holčička utíkala za maminkou, nevylila si na zem jen barvy, ale nešťastně shodila na travičku i svůj nedomalovaný obraz. Eliška to všechno sledovala a viděla, jak Julie vylila na zem barvy. A tak se žížala Eliška připlazila trošku blíž, aby viděla ty krásné barvy rozlité po trávě. Plazila se blíž a blíž, až přišla na to, že je celá barevná. Vypadala jako duha! Růžová, červená, fialová, ba i žlutá… Ty všechny barvy měla teď Eliška na svém tělíčku a ani si neuvědomila, že jak se plazila blíž, skončila na Eliščině obraze a svým tělíčkem po obraze maluje.

Až vtom zvolala: „No ne! Já maluji! Toto je můj nejšťastnější den,“ radovala se Eliška. A tak se vlnila a plazila po obraze, kde vytvářela krásné vlny různých barev.

Když přišla malá Julie spolu s maminkou, žížala Eliška se rychle schovala v travičce, ale byla vděčná, že si alespoň na chviličku zkusila, jaké je to malovat. Holčička si pak svůj obraz vystavila na poličku a Eliška věděla, že se holčičce její dílo moc líbí.

Pokud děti neusnuly, pokračování v komentáři čtenáře »

4.8/5 - (142 votes)

Komentáře: 8

  1. Pokračování, pokud děti neusnuly:

    Maminka se podívala na obraz a řekla: „Julinko, tenhle obraz je ještě krásnější, než ty předešlé. Jak jsi to dokázala?“

    Julie se na obraz podívala a uviděla ty krásné vlny a barvy, které tam předtím nebyly. Byla překvapená, ale také nadšená. „Já nevím, mami, asi mi pomohla nějaká kouzelná bytost,“ řekla Julie a usmála se.

    Mezitím žížala Eliška zůstala schovaná v travičce a sledovala, jak si Julie obraz s radostí prohlíží. Byla šťastná, že mohla přispět k něčemu tak krásnému.

    Příští den se Julie rozhodla, že půjde malovat znovu. Tentokrát si dala větší pozor na své barvy a vybrala si bezpečné místo, kde je nemohla vylít. Ale jak začala malovat, zjistila, že jí chybí inspirace. Její tahy štětcem nebyly tak živé a plné radosti jako ten obraz od včerejška.

    Julie se posadila a přemýšlela, jak by mohla vytvořit něco stejně krásného. Vtom uviděla, jak se z trávy vynořila malá, barevná žížala Eliška. Julie se usmála a zeptala se: „Ahoj, žížalo, chceš mi zase pomoct s malováním?“

    Eliška kývla svým malým tělem a Julie ji opatrně položila na svůj nový obraz. Eliška se začala opět plazit a malovat svým barevným tělem. Obraz se začal plnit krásnými, barevnými vlnami a tvary.

    Julie byla nadšená. Uvědomila si, že někdy je nejlepší tvořit s pomocí přátel, i když jsou to jen malé žížalky. Od té doby malovala Julie vždycky s Eliškou a společně vytvářely ty nejkrásnější obrazy, jaké si kdo dokázal představit.

    A tak žila Julie s Eliškou šťastně a malovaly spolu mnoho nádherných obrazů, které zdobily jejich dům a přinášely radost každému, kdo je viděl.

  2. Hezká pohádka,
    ale nejraději bych ty jména prohodila, holčička Eliška a žížala Jůlie.

  3. To se poslední dobou nedá vůbec číst. To je samé Eliška, Julie, Eliška, Julie, holčička, holka a Eliška a Julie. Až je to na palici 🫤

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..